Křen, který u nás dostal přívlastek „selský“, má zajímavou historii. Podle dostupných informací se za jeho domov považuje jihovýchodní Evropa a za první místo, kde se kdy pěstoval, středoevropský klášter. Odtud se postupně propracovával do zahrad. Lidé si zvykli na jeho ojedinělou, zcela specifickou chuť, a když zjistili, že je také cenným zdrojem vitaminů, zachutnal jim ještě více. V Bavorsku ho v minulosti prodávali jako „bavorský citroník“. Dnes ho už znají na všech kontinentech.
V zahradě roste bez problémů, ale pozor – může se rozmnožit do nevídaných rozměrů.
Vhodná doba pro sklizeň je podzim, kdy takzvaně zatáhne listy. Právě v té době je údajně obsah hořčičný olejů a vitaminu C nejvyšší. Křen lze skladovat i zmrazený, když se pak nastrouhá, nedráždí kůži tolik jako čerstvý.
Kromě zmíněného vitaminu C obsahuje i draslík a stejně jako česnek působí proti bakteriím, které vyvolávají infekce močových a dýchacích cest. Hořčičné oleje zase pomáhají při vykašlávání a působí močopudně.
A na závěr jedna zajímavost – v minulosti lidé používali křen jako talisman. Podobně jako šupinka z kapra v peněžence i sušený kořen křenu měl zajistit přísun peněz.