Zcela nenáročný keř s opadavými listy vajgela (Weigela nebo weigelie) je na pěstování nenáročný, zjednodušeně lze říci, že ho vysadíme a pak na něj můžeme klidně zapomenout. A přitom má obrovskou výhodu – dlouho a různobarevně kvete.
V těchto dnech keř, který je na jaře osypaný květy, sice odkvétá, ovšem na počátku podzimu překvapí další dávkou krásy. Mladé keře ve vhodných podmínkách přinášejí květy až dvakrát ročně. Stačí jen, když této rostlině dopřejeme vlhčí výživnou půdu a slunné stanoviště. Starší keře nemusíme dokonce ani zalévat či přihnojovat. Výborně snášejí exhaláty a výfukové plyny, jsou tedy ideální do zahrad ve městě.
Když je vysazujeme, musíme mít ale na paměti, že potřebují kolem sebe dostatek prostoru – dosahují totiž výšky a šířky 2 až 3 metry. Vyniknou i jako solitéry, mají poutavý tvar polokoule, navíc pravidelný řez přispěje i hezkému kompaktnímu růstu a zdravé kondici.
Vajgely nekvetou vždy stejně. Čím jsou starší, přibývá uvnitř keře více starších výhonků, které postupně ztrácí kvalitu dřeva – v procesu stárnutí přicházejí o schopnost nasazovat ke květu poupata a kvetou jen na koncových letorostech. Výsledkem je, že rostou jen málokdy, mají menší květy a rozvolněný tvar keře, v němž převládají dlouhé výhonky, ty se pak sklánějí více k zemi. Právě rychlému stárnutí lze zabránit pravidelným řezem. Odstraňujeme jen tříleté výhonky (i to jen každý třetí rok), ostatní jen zkrátíme do staršího dřeva, abychom zpomalili proces stárnutí. Navíc – dřevo vajgely je měkké, nebudeme tedy muset vynaložit příliš úsilí. Pokud máme na zahradě starší keř, musíme přistoupit k radikálnímu omlazovacímu řezu. Musíme přitom počítat s tím, že po takovém „tvrdém“ zákroku nám strom další rok nepokvete, vše se nám ale vrátí v letech dalších. A jak řezat? Ve chvíli, kdy keř odkvete, začneme z jeho středu vyřezávat výhonky, které jsou starší než tři roky. Pak najdeme tříleté a zkrátíme je o dvě třetiny jejich délky.