Cibule šalotka je druh zeleniny, botanicky však patří do rodu česnek (Allium). Říká se jí také cibule askalonská – podle palestinského města Askalon, odkud ji do Evropy přinesli s sebou křižáci. Setkáme se i s lidovým názvem množilka, protože z jedné cibule vyroste postupně trs několika dalších cibulí.
Cibule jsou významným zdrojem vitamínu C a B, provitamínu A a látek, kterým říkáme fytoncidy. To, co nás pálí, když ji krájíme), je éterický olej obsahující allylsulfidy, díky nim také cibule řadíme mezi koření. Šalotku od kuchyňské cibule odlišuje jemnější chuť (postrádá typickou palčivost, je spíše nasládlá a chutná trošku po česneku) a vytrvalost – nejen na záhonu, ale také při skladování – neraší a nevyšeptává. Na rozdíl od běžné kuchyňské cibule je šalotka vytrvalá a mrazuvzdorná, můžeme mít tedy i v zimě čerstvou cibuli i zelenou nať, která svým vzhledem připomíná pažitku.
Šalotka se pěstuje ve všech zemích světa. Sázíme ji brzy na jaře (už koncem února nebo začátkem března), dozrává cca za 90 – 130 dní. Po sklizni musíme nechat šalotku ještě několik dní na záhonu, aby jí zaschla nať, nejlépe na přímém slunci. Šalotka potřebuje vzduch, a proto ji nesmíme skladovat v uzavřených místnostech.