Její květ je podobný slunci, miluje ho natolik, že se za ním otáčí a ve většině jazyků dostala jméno právě po něm – slunečnice (Helianthus).
Pěstuje se nejen jako okrasná, ale hlavně jako užitková rostlina. U nás ji známe většinou jako žlutě kvetoucí vysokou krasavici, existuje ovšem i v řadě dalších variací, od jasně žluté barvy přes oranžovou a odstínem do růžové až po červeně hnědou s tmavým středem. I výška jednotlivých druhů se liší: od trpasličích kultivarů do 30 centimetrů až po obrovské odrůdy s výškou kolem pěti metrů. Nejvyšší exemplář slunečnice se podařilo vypěstovat v Německu v roce 2009 – dosáhl výšky 8,03 metru, a tak se dostal i do Guinnessovy knihy rekordů.
Slunečnice pochází z Ameriky, kde se pěstovala už v roce 2300 před naším letopočtem, o čemž svědčí archeologické nálezy z území kolem Mississippi a dnešního Mexika. Inkové ji dokonce uctívali jako ztělesnění svého boha Slunce. Do Evropy se dostala díky španělským mořeplavcům v 16. století a nejprve se pěstovala jako okrasná kytka. Záhy se však zjistilo, že je zajímavý nejen její vzhled, ale že jde také o užitkovou rostlinu. Semínka slunečnice obsahují až z 50 procent zdraví prospěšný olej a kromě toho až 15 procent bílkovin. Jsou také bohaté na lecitin, vitaminy E, B, A, F, karoten, vápník, jód a hořčík.
Kromě oleje se konzumují právě zmiňovaná semínka – syrová či pražená – a z nich také vytvořená pochoutka chalva.
Olej ze slunečnic se používá nejen v potravinářství, ale také ve farmacii na přípravu krémů a mastí a průmyslu při výrobě laků, barev a dokonce i k výrově bionafty. Slunečnice produkují rovněž latex a zkoumá se, zda se hodí při výrobě hypoalergenní gumy.
Slunečnici lze pěstovat na záhoně, nižší odrůdy i v květináčích. Semínka sázíme od poloviny května ve vzdálenosti 25 až 50 centimetrů od sebe do středně výživné, na humus bohaté půdy. Rostlina potřebuje dostatek vody i výživy, je třeba ji tedy pravidelně zalévat a jednou týdně přihnojovat. Kvete dlouho – od července do října.
A proč se obrací na slunce? Otáčení za sluníčkem se ve skutečnosti objevuje jen u nerozvinutých květů, rozkvetlé slunečnice nejsou heliotropní, což znamená, že se opravdu za slunce neotáčí, činí tak pouze mladé rostliny. Při východu se všechny slunečnice v této životní fázi natáčí na východ a postupně „putují“ po obloze na západ. V noci se opět vrací na východní pozici. Později ale květ tuto vlastnost ztrácí, neboť díky zrajícím semenům ztěžkne a stonek dřevnatí.