Na konečný soulad barev mají velký vliv i světlo a stín. Na přímém slunci vyniknou spíše tmavé a syté tóny květů – tmavě modrá, temně fialová nebo karmínově rudá. Stejné barvy působí ve stínu matně a nevýrazně. Naopak bílé, krémové a bledě žluté barvy květů odrážejí světlo, a proto oživí kompozici při západu slunce a rozjasní tmavé kouty zahrady.
Řadu nálad na zahradě vytvoří intenzita barevného odstínu – jasné a syté barvy působí přátelsky a vesele, lze je proto uplatnit hlavně ve společenských částech zahrad a v předzahrádkách. Tlumené kolory vyvolávají harmonii, mystiku a klid. Své místo si tedy najdou v klidnějších zónách zahrady. Zelená a šedivá barva listů trvalek působí neutrálně a vytváří vhodný podklad pro barevné míchaní květů.
Je jen na majiteli zahrádky, kterou její část hodlá zdůraznit. Platí ale pravidlo – čím více barev se na záhoně objeví, tím hůře se jejich kompozice sjednocuje. A také – čím máme menší plochu na výsadbu, tím více musíme přemýšlet nad výběrem rostlin.
Teorii barev a jejich vztahů rozpracoval mj. německý vědec Wilhelm Ostwald.
Podle něj se barvy dělí: na základní – červenou, žlutou a modrou, na smíšené – vytvořené smícháním sousedních barev (červená se žlutou vytvoří oranžovou, žlutá s modrou zelenou, modrá s červenou fialovou) a na doplňkové – ty leží proti sobě. Doplňkovými jsou dvojice barev, které vyvolávají v pozorovateli příjemný pocit. Jsou to červená se zelenou, žlutá s fialovou a modrá s oranžovou. Ovšem i barvy, které nejsou doplňkové, mohou za určitých okolností či podmínek vytvořit působivé kombinace.