Pálivé papriky jsou nedílnou součástí mnoha receptů. Když zamíříme více na jih, je obliba ostrých jídel obohacených právě o pálivé papričky, výraznější. U nás jsme donedávna znali většinou jen feferonky. Kulaté 1,5 až 2 centimetry velké plody odrůdy „Král“ byly jedinými pálivými papričkami, které se v tuzemsku pěstovaly a konzumovaly. Doby se však mění a sortiment tohoto koření se výrazně rozšířil. Názvy čili, jalapeno nebo habanero už znají i labužníci v Češku.
Proč pálí
Za pálení paprik je odpovědný alkaloid kapsaicin (známý i jako kapsicin). Poprvé byl v čisté formě izolovaný v roce 1898, syntetická výroba pochází z roku 1930. Má doslova zázračné účinky na žaludek, sliznice, kůži, krev či kosti. Nižší počet onemocnění srdce a cév u jižních národů souvisí právě s účinky této látky, která snižuje srážlivost krve, vědci navíc ověřují i vliv kapsaicinu při potlačování zhoubného bujení. Kapsaicin podporuje i tvorbu endorfinu, který připomíná svoji strukturou morfin – potlačuje tedy bolest a vyvolává pocit euforie. Pěstování pálivých paprik je v podstatě stejné jako pěstování klasických zelených odrůd, potřebují teplo, slunce a kvalitní vzdušný substrát s dobrou výživou.
Mírně pálivé zeleninové papriky
Jsou nejjemnější formou pálivé papriky, mají šťavnatou dužninu a pálivé jsou pouze žilky plodu a placenta. Nejznámější je klasická odrůda PCR, má tenkostěnné plody, které po odstranění žilek prakticky vůbec nepálí.
Plody odrůdy „Ostry F1“ mají tvar jehlanu a jsou mírně pálivé, výborně se hodí do salátů v zeleném stavu i zcela zralé, červené. Odrůda dává vysokou úrodu, pěstovat ji můžeme na policích i ve sklenících.
„Dráky F1“ je raný, středně vzrostlý hybrid se středně pálivými plody. Kapsaicin je ve stěně plodu, jehož barva se mění podle zralosti ze světložluté až na červenou. Plody jsou vhodné na zavařování, protože neměknou.