Dny se prodlužují, a to je znamení, že se blíží i doba předpěstování sazenic. Každý rok většina zahrádkářů opakuje dotaz, zda osivo vyklíčí, či nikoli. Je proto dobré si doma udělat malý laický test – podle jeho výsledku budeme vědět, kolik semen použít, abychom se dočkali vytoužené úrody.
Starší (a to i to loňské) osivo by mohlo ztratit klíčivost kvůli špatným podmínkám při skladování. Nejdelší životnost mají okurky, rajčata, naopak velmi krátkou cibule či pažitka. Fyziologické procesy nezměníme, můžeme se je ale pokusit zpomalit. V domácích podmínkách je to těžší, ale můžeme se o to alespoň pokusit. Velmi důležité je semena vysušit a pak uskladnit. Pokud tedy vyndáme semínko z plastového pytlíku a je vlhké, s největší pravděpodobností z něj nic nebude. Pokud jsme osivo vysypali ze skleněné lahve nebo papírového sáčku, které bylo uložené na suchém a tmavém místě, je šance, že z něj bude úroda.
Zkouška klíčivosti
Z osiva vezmeme několik semen (klidně až 100), dále si připravíme pinzetu, misku, savý papír (nebo vatu a či hygienické kapesníčky) a igelitový pytlík. Většina semen klíčí v písku nebo v pilinách, které navlhčíme a přikryjeme sklem.
Na mělkou misku nebo na talířek vysypeme jemný vlhký písek a rozložíme na něj semínka.
Ještě jednodušší je navlhčit papírové kapesníčky a pinzetou na ně dáme semena tak, aby se nedotýkala. Překryjeme je dalším kapesníčkem, opět pokropíme a srolujeme. Ruličku vložíme do sklenice a dobře uzavřeme. Občas zvlhčíme (můžeme nechat i na radiátoru). Zhruba po deseti dnech ji ze sklenice vybereme a zkontrolujeme, zda semena vyklíčila.
Droboučká semínka můžeme dát také na savý papír, který přilne k písku. Takto připravený talířek zakryjeme sklem a přetáhneme igelitem, abychom měli uvnitř stálou teplotu i vlhkost.
K výsledku se dopracujeme po 8 až 20 dnech, záleží od osiva. Ze stovky semen by mělo vyklíčit asi 80, v tomto případě můžeme semena použít. V opačném raději koupíme nové.