Kdo by neznal ovoce typické pro horské smrčiny a doubravy. Tento oblíbený keř roste po celé republice. Nejčastěji ho objevíme například ve vyšších polohách hor českého masívu, naopak velmi vzácný je v teplých pahorkatinách zvláště tam, kde se ve větší míře vyskytují bazické substráty.
Borůvka (Vaccinium myrtillus L.) je druh, kterému se u nás opravdu daří a ani jeho pěstování v zahrádce není náročné.
Borůvka vyžaduje mnohem slabší řez než například rybíz. Na rozdíl od něj je borůvka ve vyšších polohách jako doma, hodí se tedy do každé zahrady. Jedinou podmínkou, kterou měli pěstitelé dodržet, je kyselé pH půdy, do které hodlají borůvky vysadit, pomůže i mírný stín a dostatek vody. Té potřebují tyto vitální keře více zejména v období takzvaného nalévání plodů. Nejlepší je pro ně kyprá vlhká rašelinová půda s pH asi 4,5, proto ještě před vysazením vykopeme dvoj- až trojnásobně větší jámu, než je velikost kořenového balu.
Měli bychom vysadit vždy několik keřů společně, zajistíme tak lepší opylování, vedle sebe by měly růst minimálně tři rostliny. Při správné péči z nich vyrostou keře vysoké 1,5 metru, obsypané velkými modrými bobulemi.
Pěstování borůvky je jednoduché, hodí se pro zahrádkáře – začátečníky. Protože borůvku koupíme jako kontejnerovou rostlinu, nemusíme ji při vysazení vůbec řezat. Odpadá tedy výsadbový řez, který u jiných ovocných dřevin běžný, borůvka navíc nepotřebuje ani tzv. výchovný řez, není ji totiž třeba vůbec tvarovat. Řezem pomáháme stromečku vytvořit rodivý obrost, aby měl rovnoměrně rozložené větve. Čtyři roky po vysazení necháme keře volně se rozrůstat, v pátém roce s opatrným prosvětlováním.
Borůvky rodí na koncích mladých výhonků a na krátkém bočním obrostu. Čím je keř starší, klesá jeho schopnost rodit. Cílem řezu je podpora růstu nových výhonků a obnova rodivého dřeva. Keř tedy netvarujeme rovnoměrně a už vůbec ne do kompaktního tvaru. Prosvětlujeme jen jednou v roce, nejlépe koncem zimy. Po zbytek roku dopřejeme borůvkám čas na vytvoření bohatého obrostu, aby keřík zhoustl.