I přesto, že na hlavě nosí korunu, řebčík královský (Fritillaria imperialis) – známý též císařská koruna, byl vždy ozdobou především vesnických zahrad.
Tato kytka pochází z Turecka, známý je však od Íránu až po Kašmír. Pěstuje se v několika odrůdách s různou barvou květů (červené, oranžové, žluté).
Rostlina vyžaduje slunné stanoviště, půdu hlubokou, výživnou a vlhčí. Množí se hlízami, které se sází do hloubky až okolo 20 cm (nad nimi je pak možno vysadit jednoleté rostliny).
Vysazujeme ji nejpozději do konce srpna nebo počátkem září (některé zdroje uvádějí dokonce i říjen), v té době již hlízy tvoří nové kořeny pro výživu hlízy a také květenství na další sezonu. Hlízy umístíme na slunná stanoviště. Prospívá mu vlhký vzduch – vysazujeme jej na okraj jezírek. Na jednom stanovišti vydrží řebčík i několik let bez přesazování. Rostlina kvete v dubnu až květnu zvoncovitými květy v barvě oranžové, červené nebo žluté. Dorůstá zhruba do jednoho metru.
Další známým zástupcem drobnokvětých řebčíků je řebčík kostkovaný (Fritillaria meleagris), v dubnu a květnu má vínové až fialové „kostkované“ květy, které tvarem připomínají bledule. Šlechtěné kultivary mohou být také bílé nebo žluto červené.
Krása s příchutí jedu
Celá kytka – především hlízy – obsahují toxické alkaloidy (např. fritillarin, vercitin a cevanin). Otrava se projevuje nevolností, zvracením, přesto se cibule této rostliny v minulosti využívaly v lékařství a hlízu používali severoameričtí indiáni jako zeleninu. Dnes se využívá pro výzkum dědičných vlastností.
A zajímavost na závěr: cibule řebčíku páchnou, a tak fungují jako odpuzovač hrabošů a krtků.