Cibule (Allium cepa) je dvouletá rostlina z čeledi amarylkovitých, která se rozšířila do celého světa ze západní Asie, kde rostla původně divoce. Tamní obyvatelé ji využívali jak v kuchyni, tak i jako léčivo.
V prvním roce cibule vytvoří zásobní orgán, cibuli, kterou konzumujeme, ve druhém vyroste květní stvol, rostlina kvete a přináší semena. Kvalitu a užitkovou hodnotu cibule ovlivňuje obsah sloučenin síry, na jaře můžeme tedy při přípravě záhonu použít síran amonný.
Sklízíme ji, jakmile její nať začne lehat – přesněji kdy se asi polovina natě ohne. Rostliny vytáhneme ze země a necháme ležet na záhonu, potom je opatrně očistíme od zbytků zeminy a nať zkrátíme asi o centimetr nad vrcholem cibule.
Cibuli musíme skladovat v suchých prostorách s teplotami těsně nad bodem mrazu. Přemrznutí cibuli nevadí, ale nesmíme s ní pak manipulovat, protože bychom ji otlačili, a až by rozmrzla, začala by hnít.
Její bohatí příbuzní
Pažitka (Allium schoenoprasum),neboli šnytlík – do Evropy se dostala od sibiřského jezera Bajkal. U nás ji řadíme k bylinkám, které se v tradiční kuchyni přidávaly do polévek, omáček i k masu. Kromě skvělé chuti obohatí pokrm o důležité výživné látky. Chuť, která pažitku charakterizuje, jí dodávají éterické oleje vázané se sírou. Pažitka je cenným zdrojem minerálů, především vápníku a draslíku, ale má v sobě i vitamíny skupiny B, karoten a vitamín C.
Je to vytrvalá rostlina, která vyžaduje teplé polohy a kypré hlinitopísčité půdy bohaté na humus – na jednom stanovišti může růst několik let. Osivo se vysévá od března do srpna mělce do hnízd, lze ji předpěstovat z únorového až dubnového setí a vysázet od dubna do května. Posekanou pažitku lze zamrazit společně s kousky celeru, petržele a mrkve jako polévkovou zeleninu. Nejoblíbenější jsou odrůdy pažitky Praga či Erecta (obě jsou to rané odrůdy). Pažitka je ideální do tzv. jedné okrasné zahrádky, na jaře vyroste jako první a jemně nasekaná je výborná na chléb se sádlem. V létě zase zdobí záhon fialové hlavičky soukvětí, navíc květy jsou jedlé také, třeba se mohou přidat do zeleninových salátů.
Šalotku si oblíbili pro její ostrou chuť a aroma česneku především labužníci. Tato lahůdková zelenina patří rodu Allium, má ale nižší obsah sirnatých látek a vyšší podíl cukrů a sušiny. Šalotka (Allium ascalonicum) pochází z Asie a do Evropy se dostala v období křižáckých výprav. Oblíbená je především ve Francii.
Šalotka má jednu nevýhodu – její pěstování je trochu náročné, rozmnožuje se především vegetativně. Cibule je složená z menších cibulek (stroužků) podobně jak je tomu u česneku, proto její čištění a zpracování zabere více času. Známé jsou odrůdy Ambition a Prisma 1.
