Sv. Vojtěch pocházel ze Slavníkovců – jeden z nejmocnějších českých rodů.
Narodil se začátkem 2. poloviny 10. století, vzdělání získal v Čechách a později Magdeburku – tam se také v roce 982 stal magdeburským arcibiskupem, po návratu do Čech pak (po smrti biskupa Dětmara) 2. pražským biskupem. Znechucen místní nemorálností a také díky rostoucí rivalitě mezi Slavníkovci a Přemyslovci opustil Čechy a odešel do Itálie. Na žádost knížete Boleslava II. se vrátil zpět, přispěl k založení prvního mužského kláštera v Čechách, ale po necelých 2 letech opět musel odejít. Tento odchod mu zachránil život, neboť v roce 995 došlo k vyvraždění Slavníkovců. Ani přes varování nezanechal své misijní práce u pohanských pobaltských Prusů, nechal kácet i jejich posvátné duby, vstoupil na posvátná místa – roku 997 byl chycen, zajat a rituálně zabit. Pro svou mučednickou smrt při evangelizační činnosti byl pokládán za mučedníka. Polský kníže Boleslav Chrabrý vykoupil jeho tělo a dal pohřbít v Hnězdně. Zpět do Čech převezl jeho ostatky roku 1039 Břetislav I. a uložil je do Svatovítské katedrály. Roku 1143 byla z ostatků oddělena lebka a uložena v relikviáři.
Atributy sv. Vojtěch, patrona Čech a Polska, jsou mitra, berla, veslo, kniha, kopí, oštěp.
(na obr.: Sv. Vojtěch s palmovým listem a kopím, nástrojem své smrti – vitráž kostela v N. Yorku)