Krásné červené jeřabinky jsou ozdobou krajiny, a i když nám připomínají, že pomalu končí prázdniny a nenápadně se blíží podzim, potěší naše oko i duši.
Stejně jako kdysi si děti navlékají jeřabinky jako korálky, dříve si jimi lidé připomínali kapky krve sv. Bartoloměje. (Světec žil v 1. století a šířil slávu Boží v Malé Asii, na severu Indie a v Arménii – byl podle legendy zaživa stažen z kůže a poté sťat či ukřižován hlavou dolů.)
V jižních Čechách se zdobili vikýře a štíty domů girlandami nebo věnci jeřabin na památku sv. Bartoloměje (někde jinde zase na sv. Vavřince). Bartoloměj (nebo snad Vavřinec) byl pronásledován a jeho pronásledovatelé si označili vchod domu, kde se večer uschoval jeřabinou, aby ho pak ráno rychle našli…druhý den však svítila všechna obydlí červenými bobulkami. A tyhle „bartolomějské jeřabinky“ prý měly zázračnou moc, pomáhaly totiž od bolesti zubů.
Atributem sv. Bartoloměje se stal koželužský nůž. Stal se patronem řemeslníků pracujících s kůží: řezníků, knihařů, obuvníků, krejčích, rukavičkářů…