Naši čtenáři se často ptají, co s vistárií, aby kvetla, nebo jak ji připravit na přezimování.
Zdravíme tedy například paní Neuwirthovou, paní Machýčkovou, pana Hauta či manžele Janků, Zábrodských… omlouváme se za pozdější odpověď, ale vězte, že Vaše pošta u nás v koši nekončí. Dnes tedy znovu něco o této zajímavé dřevině, příště o řezu, zimní péči a rozmnožování vistárie.
Vistárie (nebo také, wistárie, wistarie, wistérie či modrý déšť) je velmi odolná a velmi rychle rostoucí dřevina – liána, která může po opoře vyšplhat až do 20 m. Listy začínají rašit v dubnu až květnu a opadají až v listopadu. Modravé, fialové, růžové či purpurové květy se objevují od května do června v hroznech dlouhých od 10 do 80 cm. Po odkvětu se vytvoří plstnaté lusky, ty zdobí dřevinu až do podzimu.
Má ráda úrodnou, vlhkou, propustnou a spíše vápenitou půdu s humusem a vylehčenou pískem, ale poměrně dobře roste i v půdě chudé, daří se jí hlavně na teplém výsluní, poroste ale i v polostínu. Bude Vám vděčná za přihnojování draslíkem a fosforem – odmění se dobrou násadou květů. Pěstovat ji můžeme jako keř (bez opory), ale pevná opěrná konstrukce (oblouky, pergoly, zeď), po které se může šplhat, jí umožní předvést svou nádheru.
Počítejme s tím, že vistárie mají velmi silné a těžké větve, dokáže udusit i velké stromy, může poškodit okapy i střešní krytiny.