Kde se vzalo pojmenování pro PROSINEC, to není zcela jasné. Z latinského DECEMBER je už jen krůček k ostatním evropským jazykům s drobnými odlišnostmi: DEZEMBER, DÉCEMBRE, DICEMBRE, DICIEMBRE, ДЕКАБРЬ i esperantské DECEMBRO… a všechny napovídají, že jde o 10. měsíc starořímského kalendáře.
Kde se tedy vzal český PROSINEC? Možná by nás napadlo sloveso PROSIT – spojené s prosbami a koledami, ale…
Dr. František Ladislav Rieger (český politik a spoluzakladatel Národní strany) napsal ve svém Slovníku naučném (redigoval jej coby první českou encyklopedii od roku 1858 až do roku 1874), že PROSINEC je zřejmě odvozen od výrazu prosinjeti nebo sinuti – což znamená problesknout, světlý, prosvitný. Je to tedy měsíc, kdy slunce začíná „probleskovat mezi mraky“, začíná se prodlužovat den, vrací se světlost. Mohl by však být od slova siný = modravý, šedivý, či nám má připomínat čas zabíjaček – prase.
Také k prosinci se váže mnoho zajímavých pranostik. Některé se vztahují k předpovědi počasí, jiné už předvídají, jaký bude ten nový rok.
Je-li studený prosinec, hodně práce bude mít žnec.
Mírný prosinec – mírná celá zima.
Mrazy když v prosinci ochabnou, znamenají zimu zlou.
Není-li prosinec studený, bude příští rok hubený.
Pošmourný prosinec, dobré je znamení pro sady, lučiny i všechno osení.