Vřes obecný (Calluna vulgaris) – lidově se mu také říká břasa, břes, břesk, chvojčina, jindavec, erika, řes, chvojčina, břesňák, hnidavec, hyndavec, modrý rozchod, suchotinka…je nízký keřík s drobnými trojhrannými stálezelenými lístky. Roste na chudých kyselých půdách, na slunci i v polostínu, v lesích, na vřesovištích a rašeliništích v Evropě i severní Africe. Kvete od června do září, jeho růžové nebo růžovofialové kvítky zůstávají na rostlině i po odkvětu, a proto je vyhledáván do suchých vazeb a dekorací.
Byl po staletí užíván v lidovém léčitelství do čajů, které „čistí krev“, čajů na hubnutí, nebo při poruchách trávení, dále jako močopudný a potopudný prostředek. Je vyhledáván i při ischiasu, revmatismu, otoku nohou, chorobách ledvin a bolestech močového měchýře, působí jako sedativum a prostředek proti nespavosti, je součástí směsí při potížích gynekologických, při zvětšené předstojné žláze…
Sbírá se květ nebo spíš kvetoucí nať, kterou pak sušíme při teplotách ne větších než 45°C. Droga obsahuje glykosid quercitrin, tříslovinu, slizy, saponiny, alkaloidy…Zevně se užívá odvar k omývání ran a při ekzémech.
Připravovaný čaj je lehce načervenalý a velmi chutný.
Nálev: 3 lžičky (buď čerstvé anebo sušené drogy) zalijeme večer 2 sklenkami studené vody a necháme do rána louhovat – ráno jen přihřejeme, přecedíme a pijeme vlažný 1 – 2 šálky denně
Starým Slovanům vřes pomáhal dokonce i proti zlým silám.