ŠALOTKA – ZELENINA, KTEROU DOPĚSTUJE I ZAČÁTEČNÍK

Zelené listy špenátu, salátu či šalotky – všechny můžeme pěstovat brzy na jaře, nemají velké nároky na živiny a úrodu budeme mít, i když třeba nepatříme ke zkušeným zahrádkářům.

ŠALOTKA (Allium cepa var. aggegatum)
Pro vyšší obsah sacharidů má jemnější chuť než cibule a příznivější obsah sušiny zaručuje její delší trvanlivost. Cibule šalotka se výrazně podobá cibuli kuchyňské.  Jejich chuť je však jemnější, více kořenná než to známe u klasické cibule. Hodí se i pro ty, kteří obyčejnou cibuli nesnášejí. Využití našla ve studené kuchyni do pomazánek a salátů, ale také do omáček. Kromě toho obsahuje až dvojnásobek cukrů nežli klasická cibule, má proto lehce nasládlou chuť. Obsahuje také více sušiny, což ji činí velmi dobře skladovatelnou. Je bohatá na vitamín C a B, provitamín A.
Pokud na podzim nebo brzy na jaře zasadíme jednu cibulku, vyroste z ní 5 až 15 nových. Nejdříve rostou společně, později se vnější obal rozpadne a rostou na společném podpučí. Daří se jí tam, kde se běžné cibuli nedaří. Šalotka je odolnější než cibule, proto je lepší pěstovat ji ve vyšších polohách a chladnějších oblastech, nemá ráda hnojení organickými hnojivy. Cibulky vysazujeme do dobře připravené půdy, na méně úrodných plochách můžeme použít malé dávky minerálních hnojiv se zvýšeným obsahem draslíku. Vysazujeme ve vzdálenosti 20 až 25 centimetrů, po vysazení je přikryjeme králičím pletivem, aby nám je nevyzobali ptáci. Je nenáročná na zavlažování, stačí ji zalévat jen během delšího období sucha.
Při vysazování na jaře sklízíme už zhruba za 110 dní. První známkou zralosti je poléhání natě a její zasychání. Při opožděné sklizni, kdy je již nať zcela suchá, se mohou trsy cibulek rozpadat a hůře vybírat z půdy. Po vytažení z půdy cibulky necháme týden zasychat na záhoně a teprve poté odstraníme kořínky a zbytky natě. Výhodou skladování šalotky je, že neraší ani pozdě zjara. Skladovat se dá při pokojové teplotě, aniž by se znehodnotila.