ŠŤAVNATÁ REBARBORA

Rebarbora obsahuje řadu vitamínů a má nenapodobitelnou chuť. Nemusíme ji vyhledávat jen na farmářských trzích, můžeme si ji zkusit vypěstovat i v naší zahradě.

Důležitý je výběr místa. Jde totiž o zeleninu, která bude na jednom místě růst klidně i deset let. Proto si musíme dobře naplánovat, který kousek zahrady jí vyhradíme – musíme přitom počítat s plochou asi 1 ½ x 1 ½ metru.
Jako většina druhů zeleniny i rebarbora vyžaduje slunné místo, popřípadě polostín. V teplejších oblastech samozřejmě dozrává dřív, pozor si musíme dát na hladinu spodní vody – reveň je na ni totiž velmi citlivá.
Dřív než s vysazování rebarbory začneme, půdu do hloubky asi 60 cm zkypříme a zapracujeme do ní vyzrálou chlévskou mrvu nebo kompost. Odborníci nedoporučují použít minerální hnojiva ani při výsadbě, ani během prvního roku pěstování. Rebarbora potřebuje neutrální nebo zásaditou půdní reakci, proto je dobré kyselou půdu vápnit. Nejlépe bude, když řádek připravíme už na podzim a vysazujeme až na jaře.
Rebarbora je náročná na vláhu. Zejména první rok po vysazení ji musíme pravidelně zavlažovat, na půdu kolem rostlinky bychom měli použít nastýlku – sníží se tak nutnost zavlažování a zároveň ochráníme půdu před znehodnocením. V dalších letech pak bude stačit zalévat v době delšího sucha a letních veder.
První rok po vysazení může ještě rebarbora vymrzat, proto ji na podzim musíme přikrýt slámou, chvojím nebo ke kořenům nahrneme kompost. V dalších letech to už nebude potřeba.
Začátkem léta se na rostlinách objevují bílá soukvětí, která je nezbytné včas vylomit. Tvorba semen by rostlinu zbytečně obrala o potřebné látky, které bude potřebovat pro růst v jarním období.

Nikdy nejezte listy a kořeny rebarbory – tyto části obsahují vysokou koncentraci kyseliny šťavelové, která je pro člověka nebezpečná.