Růže patří k nejoblíbenějším dřevinám. Vyjímají se v městských i venkovských zahradách, v sadech i zámeckých parcích, ale také na našich zahrádkách. Pěstují se dokonce i na terasách a balkonech. Rod Rosa (a dvanáct tehdy známých druhů) popsal už v polovině 18. století Carl Linné (švédský přírodovědec a lékař).
Růže – nejzajímavější skupiny růží
Velkokvěté růže – vynikají velkými a plnými květy, ale jsou náchylnější k nemocem a škůdcům. Vysazují se na viditelná místa, třeba ke vstupu do domu.
Mnohokvěté růže – mají sice menší květy, zato však je jejich kvetení bohatší, tvoří mohutnější a více olistěné keře. Sází se do smíšených květinových záhonů.
Sadové růže jsou hlavně dlouhověké a nenáročné. Bohatě a nádherně kvetou – dobře se uplatní v přírodních zahradách a parcích.
Popínavé růže rychle porostou nevzhledné zdi, altány, ploty, pergoly… Potřebují oporu, po které se budou pnout a také slunečné místo – ideální je pro ně orientace na jihovýchod nebo jihozápad.
Historické růže se v poslední době opět dostávají na výsluní zájmu pěstitelů. Krásně vynikají na venkovských zahradách. Mají plné květiny a většinou i nádherně voní. Patří k nim třeba růže čínské i čajové růže (jejich květy nažloutlé barvy a voní po čaji), remontantky oblíbené pro opakované kvetení, bourbonské (ty se dnes už skoro nepěstují), lambertky (odolné, s bohatým silně aromatickým květenstvím) …
Anglické růže jsou spojením mezi historickými a velkokvětými růžemi. Milují déšť a překrásně voní – jejich sortiment je velmi široký.
Botanické růže jsou rozložitější, proto je nutné občas je zmladit. Vynikají svým něžným půvabem a hodí se do přírodních zahrad a parků.
Pokryvné růže mají za úkol skrýt problematická místa. Bohatě kvetou, jsou odolné vůči chorobám i nepříjemným škůdcům, a přitom nevyžadují velkou péči.
Miniaturní růže jsou typické svým menším vzrůstem – hodí se k výsadbě do malých záhonků či k pěstování ve vegetačních nádobách.
Druhy růží podle habitu
Růže se mohou dělit nejen podle původu, ale hlavně podle typického charakteru, vzhledu (habitu) a využitelnosti při pěstování. Pak rozeznáváme například:
záhonové růže – využívají se v menších zahrádkách (jsou to většinou čajohybridy, floribundy, polyantky atd.)
pnoucí růže se vyznačují i několik metrů dlouhými výhony; musíme je však k opoře vyvazovat (samy se neovíjí)
růže půdopokryvné – jsou plazivé, často s bohatým květenstvím
sadové růže jsou mohutnější kompaktní keře, které se vysazují jako solitéry v zámeckých parcích a sadech
miniaturní nebo také trpasličí růže jsou zakrslé kultivary s výškou do 40 cm a drobnými květy – pěstují se často jako pokojové rostliny
Možná si vzpomeneme i na růže stromkové – ty však nejsou samostatným typem, můžeme je získat z ostatních, a to šlechtěním korunky na vysoké podnoži. Podobně si vypěstujeme i růži převbislou (říká se jí také smuteční) – naočkujeme menší popínavé odrůdy na stromkovou podnož.
-
- RŮŽOVÉ RŮŽE – KEŘ
-
- PNOUCÍ RŮŽE