Saintpaulie, častěji nazývané africké fialky, zaujmou na první pohled svou různorodostí. Listy mohou mít kulaté, vejcovité, s celistvým či zoubkovým okrajem, hladké či s jemnými chloupky. Květy mívají rozmanité barvy – od bílé přes růžovou až po tmavě modrou. Tak jako při nákupu všech rostlin, také u fialek musíme dbát na jejich zdravotní stav. Nenakupte rostliny se svěšenými, hnědými nebo jinak poškozenými listy, fialka musí naopak vypadat svěže, zdravě, listy musí být pevné.
Když přineseme fialku domů, hned ji přesadíme. Musíme to ale provádět opatrně, protože stonky a listy jsou velmi křehké a lehce se polámou. Při výběru květináče si dáváme pozor, aby byla jejich velikost přibližně 1/3 růžice rostliny. Menší květináč podpoří fialku, aby více kvetla. Substráty, v kterých se květy prodávají, obsahují jen čistou rašelinu s příměsí různých látek, které donutí rostlinku rychle vykvést, čím se usnadní její prodej. Pro další pěstování je však tato směs nevhodná. Proto rostlinku přesadíme do nového substrátu na pokojové rostliny, který pro odlehčení smícháme s agroperlitem, nezapomeneme ani na drenážní vrstvu z keramzitu nebo kamínků, která zajistí odtok přebytečné vody z květináče.
Fialky ocení umístění na východním nebo severovýchodním okně. Nevystavujte je přímému slunečnímu záření, které způsobuje popálení listů a vznik nehezkých skvrn. Rostlinky zaléváme vodou pokojové teploty do podmisky, nadbytečnou vodu vylijeme. Substrát nesmí být příliš mokrý, proto zaléváme jednou až dvakrát týdně. Na podporu růstu a květu je vhodné dopřát fialkám výživu v podobě draslíku, dusíku a fosforu.
První pomoc
Nejčastějším problémem, se kterými se pěstitelé u fialek perou, jsou hnědé skvrny. V lepším případě vzniknou popálením listů od slunce, v horším případě jde o virové nemoci – a pak je nezbytné napadené rostliny odstranit. Při vysoké vlhkosti vzduchu se může objevit povlak moučnatky na listech i květech. Tehdy je potřebné odstranit napadené části rostliny, omezit zalévání, hnojení a větrat, při velkém napadení použít i postřik.
Fialky cestovatelky
Na evropský kontinent přicestovaly v roce 1893 z rodné Tanzanie. Okamžitě si získaly pozornost šlechtitelů, kteří pak vyšlechtili tisíce odrůd. Ty se v současnosti těší velkému zájmu pěstitelů. Po celém světě vznikají organizace pěstitelů afrických fialek, čímž se z těchto květin stávají doslova cestovatelky. Dnes už můžeme jejich krásu obdivovat skutečně na všech kontinentech.
Rozmnožit je lze jednoduše – postačí k tomu zdravý list, stonek, který zkrátíme šikmým řezem tak, aby měl maximálně 3 cm. Dáme do sklenice s vodou a vyčkáme, než vyrostou kořínky dlouhé 1 až 1,5 cm a pak zasadíme přímo do substrátu.