Někdy se stane, že se nám nedaří dopěstovat zeleninu podle našich představ. Je možné, že jsme při naší nejlepší snaze dopustili několika chyb. Pojďme se na to podívat.
Dostatek péče – o některé druhy je potřeba během vegetace neustále pečovat. Například rajčatům musíme neustále odstraňovat postranní výhonky, které rostlinu oslabují a oddalují dobu, kdy by měla rodit. Když to neuděláme, trvá to déle.
Někdo ulamuje listy na zeleni během jejího růstu, což není dobře. Jejich odstraněním se totiž zmenší listová plocha, která zásobuje plody výživnými látkami důležitými pro růst.
Krásných bílých růžic květáku dosáhneme jemným svázáním listů provázkem, ten se ale do nich nesmí zaříznout – takto květák vlivem světla nezežloutne.
Dále od sebe – řada hlavně začínajících zahrádkářů se domnívá, že když se tak dobře daří jedné rostlině, tak se na stejném místě bude dařit třeba i pěti šesti dalším. Ne vždy je to pravda, protože každá rostlina potřebuje vlastní okolní prostor, pak teprve nám dá očekávanou úrodu. Když záhon doslova přecpeme sazenicemi, porost nebude zdravý, a sklidíme také méně úrody. Nastane konkurenční boj o vodu, živiny, a dokonce i světlo. Je proto dobré dodržet doporučený spon pěstování. U mrkve a petržele porost vyjednotíme, aby měl každý kořen dostatek místa.
Raději bez hnojiv – uměle vyráběné živiny nejsou pro zeleninu to nejlepší, obsahují sice důležité prvky, ale přehánět to s nimi nesmíme. Nadbytečná koncentrace hnojiva nepomůže paprice ani jahodám – když se přehnojí, jsou náchylnější na napadení škůdci a nemocemi. Přehnané dávky minerálních hnojiv ničí i život v půdě. Hnojení si proto dobře rozmyslíme, raději zvolíme kompost či chlévskou mrvu.
Rychlý plevel – velmi silným konkurentem pro každou plodinu je plevel, který jí ubírá živiny a utiskuje ji. Je tedy dobře ještě před vysetím nebo vysazením odstranit ze záhonu i ty nejmenší klíčící semenáčky plevele, plochu můžeme ošetřit i mechanicky.
Hlavně nepřekombinovat – jednotlivé druhy zeleniny se vzájemně pomáhají, v některých případech se tak stává i v kombinaci s květy. Záhony s jednou plodinou, například rajčetem, vypadají čistě, úhledně, když k němu ale dáme třeba celer, vzájemně si pomůžou: zahrada bude pestřejší a zelenina mnohem zdravější. Zároveň se tak vyhneme častým chemickým postřikům.
Příliš vody – přehnaná zálivka může vyplavit živiny a uškodí kořenům, které začnou hnít. Je dobré zalévat méně často, ale přitom více do hloubky, aby se vláha dostala ke všem kořenům. Tím dosáhneme rozvoje kořenového systému do hloubky. Každodenní střídmé zalévání totiž podporuje růst kořenů těsně pod povrchem půdy a rostliny snáze vyschnou. Také listy nám prozradí, zda zalévat, či nikoli. Zelené lesklé listy naznačují dostatek vláhy, naopak listům bez lesku vodu dodáme.