Sporýš nebo-li železník (Verbena officinalis) byl považován v minulosti za velkou hrozbu pro upíry. Alespoň to tak praví legendy.
Názvem “verbena” byly ve Starém Římě označovány všechny rostliny, kterých se používalo při posvátných obřadech. Sporýšem se čistily oltáře pro rituály. Ve Starém Řecku byla rostlina zasvěcena Venuši a kněží nosili její kořen ve svém rouchu. Často se sporýš používal jako příměs “nápojů lásky” pro své údajné afrodiziakální účinky. V Persii byla tato rostlina považována za čistě magickou. Egypťané věřili, že sporýš pochází ze slz bohyně Isis. Naopak z křesťanského prostředí pochází lidová báje, podle ní sporýš vyrostl z drátu, který Ježíš ovinul svému pěstounu okolo skrání, když jej choval. V čarodějnictví se totiž věřilo, že sporýš činí tělo necitelným vůči ranám a střelám (odtud i jeho staré lidové jméno železník)
V přírodě se nevyskytuje, u nás jde ale o běžně pěstovanou letničku, která zřídka a přechodně může i zplaňovat. Kořeny se kdysi tu a tam přidávaly k nakládaným okurkám, měly jim prý dodat zvláštní příjemnou chuť. Čerstvé výhonky se používají do salátů a do polévek, sušená rostlina do čajových směsí.
Sporýš vyžaduje slunné a teplé stanoviště. Množí se semeny, která se vysévají v únoru až březnu pod fólii, klíčí při teplotách 18 až 20 °C asi za tři týdny, ale značně nepravidelně a během dvou let dokonce ztrácí klíčivost, takže je třeba vždy použít semena čerstvá. Pro lepší klíčivost je vhodné umístit semena před vysetím na několik dní do mrazničky. Mladé rostliny se přesazují na venkovní stanoviště až ve druhé polovině května, kdy již nehrozí ranní mrazíky.