CELER NA NAŠÍ ZAHRÁDCE

Kdo na zahrádce pěstuje zeleninu, docela určitě nezapomene ani na oblíbený celer, který provází lidstvo již od pradávna. Je to kořenová zelenina, kterou pěstujeme kvůli bulvám i pro její zelené aromatické listy. Můžeme se rozhodnout pro celer bulvový, řapíkatý, naťový… Nikdy neprohloupíme, všechny druhy jsou zdravé a vynikající.

Celer je aromatická zelenina

Celer (Apium graveolens) je velmi významná zelenina. Latinský název znamená vlastně celer vonný. Je to skutečně jedna z nejaromatičtějších zelenin. Jeho původní český název byl opich, celer se ujal až v druhé polovině předminulého století, naši předkové ho převzali z německého „Zeller“.
Donedávna patřil k trošku opomíjeným zeleninám, ale pomalu se náš vztah k němu zlepšuje. A neměl by skutečně chybět na žádné zahrádce.

Použití v kuchyni

Nejčastěji zřejmě v kuchyni využíváme zelenou celerovou nať, přidáváme ji čerstvou nebo sušenou do hotové polévky, protože vařením ztrácí svou hodnotu. Bulvy jsou především součástí polévek a salátů. Ale jíme je syrové, vařené, pečené, smažené a můžeme je také konzervovat.
Méně známé ale velmi chutné jsou například celerové řízky. Pokud si chceme pochutnat na syrovém celeru, pak zkusíme nastrouhaný celer s mrkví, smíchaný v majonéze. Malinko přisolíme, ochutíme citronovou šťávou a salát je k nerozeznání od pravého humrového.  Celer je aromatický, chutný … a zdravý. Obsahuje cenné látky, které prospívají našemu tělu.

Když se rozhodneme celer pěstovat

Celer je zelenina s dlouhým vegetačním obdobím – je to 180 až 250 dní. Vypočítáme si, kdy je potřeba jej vysít. Musíme si ho tedy zjara předpěstovat, sazenice vysazujeme až po zmrzlých květnových mužích, abychom mohli na podzim sklízet. Je také důležité vybrat správné kultivary. Například naťový „Jemný“, oblíbený bulvový (poskytuje bulvy i nať) je kultivar „Pražský obrovský“, nebo s menšími bulvami „Orion“. V nabídce je i kvalitní dánský „Drabant“ nebo německý „Apia“.

Co celer potřebuje

• Původní volně rostoucí rostlina rostla na mořském pobřeží, v bažinách. Proto celeru dopřejeme velmi vlhkou hlinitou až hlinitopísčitou půdu, nevadí mu ani půda s vyšším obsahem solí (hnojiva).
• Stanoviště mu vybíráme spíše stinné, suchá slunná místa mu nesvědčí.
• Důležité je také hnojivo. Potřebuje dostatek dusíku, vápníku, chlóru a také částečně fosfor a draslík. Takže bychom ho měli podle odborníků vysadit na pozemek vyhnojený kvalitním kompostem nebo uleželým hnojem.
• Vhodným hnojivem je třeba Cererit nebo Vegaflor.
• Zálivka je velmi důležitá, hlavně po použití hnojiv musíme velmi důkladně zalévat.
• K dobré péči o tuto zeleninu patří také okopávání a odplevelování.

Pozor na houby a škůdce

Celer bývá nejčastěji napaden houbou „Septoria apiicola“ (Braničnatka celerová – skvrnitost listů). Plíseň bulvy způsobuje houba „Phoma apiicola“. Ze škůdců, které někdy celer napadají, to je moucha „Philophylla Heraclea“ (vrtule celerová).
Přestože se snažíme vyvarovat chemické ochraně, v mnoha případech nám nic jiného nezbývá.

Říjnová sklizeň

Celer se sklízí v říjnu. Očištné bulvy uložíme do sklepa, nejlépe do vlhkého písku nebo do plastových pytlů, které však nesmíme uzavřít. Nať si buď usušíme nebo na chráněném místě záhonku ponecháme několik rostlin, které nám pak budou poskytovat čerstvou nať podle potřeby.