LEWISIE, KRÁSNÁ SKALNIČKA

Skalka a skalničky musí zahradníka chytit za srdíčko a pak už je to láska na celý život. Obcházíme zahradnictví, u přátel a sousedů sledujeme přírůstky a pídíme se po nových rostlinkách. Některé jsou všeobecně známé a zdobí naše alpinum (umělá zahradní skalka osázení nízkými vysokohorskými rostlinami) po celé roky. Jsou to například lomikameny, sasanky či tařičky, zvonky, hořce i protěže, plamenky a mnohé další druhy. V minulých letech si získala pozornost lewisie a stala se vyhledávanou skalničkou.

Lewisie neboli hořkavečka

Lebwisie (Lewisia) má také český název hořkavečka, ten se však již nepoužívá, pravděpodobně ji tak pojmenovali podle hořké chuti kořene. Přišla k nám z kamenitých svahů západní oblasti Severní Ameriky, kde ji na expedici po americkém kontinentu začátkem 19. století objevili a popsali botanikové Clark a Pursh. Pojmenovali rostlinku po kapitánovi lodě Lewisovi. K nám se však tato krásná skalnička dostala až v druhé polovině 20. století.

Lewisie chlouba skalničkářů

V dnešní době existuje již 16 základních zimovzdorných druhů lewisií, ovšem kultivarů je mnohem více. Nejrozšířenějším a nejoblíbenější druhem je Lewisia cotyledon, podmínky pěstování však platí obecně i pro všechny ostatní druhy z tohoto rodu.
L. cotyledon je krásná, i když nekvete. Existuje v celé škále pestrých barev, a pokud splníme její požadavky, může nám na skalce dělat radost mnoho let. Koupit ji lze v zahradnictvích i zahradních centrech supermarketů. Vybereme si raději základní botanický druh, který vydrží déle než přešlechtěné kultivary vzniklé ve sklenících.

Půvabná lewisie

Pokud se o ni budeme jen trochu starat, lewisie se nádherně rozroste a každoročně nás překvapí pěknými květy. Lewisie patří sice do skalky, ale vynikne i na vyvýšeném či štěrkovém záhoně, anebo v květinové zídce. Pěstovat ji však můžeme i v dekorativních květináčích.
Vysazujeme ji i s kořenovým balem, což lze i během kvetení. Samozřejmě po výsadbě je důležitá mírná zálivka. Protože pochází z horských oblastí, znamená to, že se jí bude dařit spíš v chladnějších klimatu. Tady snesou i umístění na slunci, ovšem v teplejších oblastech pro ni vybereme raději polostín. Půda musí být spíš sušší a dobře propustná (hlavně v zimě, aby nezačaly hnít kořeny), drenážovaná – například oblázková, aby byl zajištěn rychlý odtok vody. V žádném případě nevysazujeme lewisii do blízkosti jezírek či jiných vodních prvků. Potřebuje vyšší obsah humusu, ovšem bez vápníku, který škodí jejím kořenům. Také rašelina, která udržuje vlhkost, je pro lewsii zhoubná. Zálivka není nutná, ovšem během suchých horkých letních dnů jí občas (třeba jednou za 10 dnů) zalijeme.