JAK SE ROZMNOŽUJE ANTHURIUM

Každý pěstitel toulitky se rád pochlubí svým úspěchem s elegantní exotickou květinou. Pokud bychom se se svými přáteli chtěl podělit o tuto krásu, pak není problém ji namnožit. Nejčastější a také nejúspěšnější způsob množení je dělení při přesazování.

Anthurium: přesazování – substrát

Mladé květiny přesazujeme na jaře (nejlépe v březnu), jak postupně stárnou, interval přesazování se prodlužuje na 3 až 4 roky – podle toho, jak se květináč naplní kořeny rostliny. Nová nádoba by měla být vysoká a úzká (tím budeme stimulovat brzké kvetení).
Na dno nezapomeneme dát drenáž, aby mohla přebytečná voda odtékat.

Kořenový systém toulitky potřebuje volný přístup vzduchu a vody, což je snadné zajistit pomocí vhodného substrátu volné struktury. Zemina by měla být lehká až středně těžká, ale zároveň i humózní, vzdušná a propustná. Můžeme použít substrát pro pokojové rostliny, do něhož lze ještě přidat rašelinu (poměr 2:1), nebo třeba přimícháme dubovou kůru, písek či perlit.
Substrát pro toulitku by měl být především propustný s hodnotou pH 5 až 6,5.

Během vegetační doby (od března do října), kdy anturie přivítá tekuté minerální hnojivo s vysokým obsahem fosforu a draslíku, hnojíme jednou až dvakrát měsíčně. Používáme hnojivo určené pro begonie a orchideje. Případně si koupíme jednoduchou hnojivovou tyčinku, kterou snadno zapíchneme do květináče. Během zimy nehnojíme.

Anthurium letnění nepotřebuje; pobyt na sluníčku jí nevyhovuje. Přesto ji však můžeme však umístit květinu na místo chráněné před sluncem, větrem a deštěm.

Škůdci – choroby – příznaky

Anturie má ještě jednu přednost – většinou netrpí chorobami ani škůdci. Ovšem, mohlo by se stát, že má naše toulitka příliš vlhkosti (ve vzduchu či v půdě), v tom případě by se mohla objevit hniloba. Pak je třeba postižené části výhonků nebo kořenů hned odstranit. Zasadíme ji do čerstvého substrátu a ošetříme vhodným fungicidem.
V případě napadení škodlivým hmyzem (mšice, roztoče, třásněnky…) zkusíme napřed postřik mýdlovou vodou, a pokud to nepomůže, použijeme insekticid.

Příznaky, že není něco v pořádku, se objeví velmi brzy. Například když se na listech objeví hnědé špičky, většinou to znamená nedostatek vody nebo příliš suchý vzduch.
Hnědé skvrny se žlutým okrajem bývají známkou napadení listů houbami. V tom případě se nedá nic dělat, budeme muset co nejrychleji použít chemický prostředek – fungicid. Jinak by nám totiž naše toulitka mohla uhynout.
A jestliže přece jen naši anturii napadnou škůdci (typu svilušky, červci nebo mšice), bývá to nejčastěji kvůli nedostatečné vlhkosti vzduchu. Proto bychom měli listy pravidelně kontrolovat.

Jak se toulitka rozmnožuje

V přírodě se anthurium šíří především semeny, roznášejí je ptáci, kteří se živí jejími plody. (Jakmile semena zaschnou, ztrácejí klíčivost.) V zahradnické praxi se množení semeny nepoužívá, protože nové semenáčky nedědí vlastnosti matečních rostlin. Používá se tradiční vegetativní rozmnožování (rozdělování trsů, oddělování postranních odnoží, řízkování).

Rostlinu rozdělíme na části, každá z nich musí mít vlastní kořenový systém. Místo řezu ošetříme dřevěným nebo aktivním uhlím. Jednotlivé trsy zasadíme do květináčů.
Postranní odnože či boční výhonky oddělíme ostrým řezem a umístíme do vlhkého substrátu (z písku nebo rašeliny), aby zakořenily.
Množení můžeme zkusit také řízkováním. Část výhonku s několika vzdušnými kořeny a 2 až 3 internodia šikmo odřízneme a ošetříme stimulátorem růstu. Zapíchneme do vlhkého písku, přikryjeme sklem nebo necháme zakořenit ve vodě, a jakmile má řízek své kořeny (4 až 5 cm dlouhé), zasadíme ho. Řízkování však nebývá u toulitek vždy úspěšné.
(Internodium je část stonku mezi jednotlivými uzlinami (nody), mezi místy, ze kterého vyrůstají listy, úžlabní pupeny nebo květenství.)