STÁLEZELENÉ ROSTLINY MÁME NA VÝBĚR

Stálezelené rostliny vypadají nádherně na skalkách, na záhonech, jako solitéry i ve skupinkách. Můžeme je však pěstovat i v nádobách a pak jimi ozdobit terasy, atria, vchody i širší schoditě. Není třeba se bát vyzkoušet i méně známé druhy. Celoročně zelené listy, něžné květy a krásné plody na konci podzimu…kdo by odolal.

Stálezelené známé i méně známé

Skalník, mahonie, cesmína a mahota

Skalník (Cotoneaster) – odolný keř (výška 30 až 300 cm) s drobnými listy, daří se mu na slunném místě, hodí se do skalek i na menší zídky. Jeho krásné červené plody chutnají ptákům.
Mahonie (Mahonia) – jeho výška je asi 100 cm, má ostnité lesklé listy, zdobí ho modré bobule – má rád slunce, snáší i polostín. Hodí se i na živé ploty.
Cesmína ostrolistá (Ilex aquifolium) – tvoří širší husté keře, potřebuje chráněné místo, v období Vánoc je ozdobena zářivě červenými plody (jsou však jedovaté).
Mamota širokolistá (Kalmia latifolia) – rozložitý keř s krásnými růžovými květy, potřebuje polostín a vlhkou humózní půdu s kyselou půdní reakcí. Daří se mu ve vřesovištích. (Celá rostlina je jedovatá).

Bobkovišen, hlohyně a blýskalka

Bobkovišeň lékařská (Prunus laurocerasus) – hustý keř s krásnými lesklými listy. Vzhledem k jejich velké ploše potřebuje hodně vody i v zimě. Kvete zjara a pak znovu v září – bílé květy jsou seskupené do hroznů. Vyhovuje jí polostín i stín (slunce by mu mohlo popálit listy).
Hlohyně šarlatová (Pyracantha coccinea) je široce rozložitý keř, vytváří trnité větve s drobnými lesklými listy. Její plody – malvičky jsou oranžové. Hebe (Hebe) – stálezelený drobnější keř (výška 15 až 40 cm) v nejrůznějších odrůdách. Květy jsou červené, fialové nebo modré. Vyžaduje teplé stanoviště a lehčí propustnou půdu. Hodí se do skalek, vřesovišť i na okraje záhonů.
Blýskalka Davidova (Photinia davidiana) – zatím nepříliš známá dřevina, která dorůstá do výšky až 200 cm a nabízí krásný barevný kontrast mladých listů (na vrcholu výhonů jsou zářivě červené). Kvete koncem jara a bílé květy se promění v drobné červené malvičky. Potřebuje slunce a běžnou zahradní půdu.

Dřišťál, skimie a libavka

Dřišťál Juliin (Berberis julianae) – hustý keř s mladými žlutavými větvičkami a pichlavými trny. Na rozdíl od jiných druhů má poměrně velké listy. Musíme být opatrní, je to rostlina jedovatá. Potřebuje kvalitní humózní půdu a stanoviště v polostínu.
Skimie japonská (Skimmia japonica) – tvoří nízké široké keře (výška do 50 cm). Roste na stinných místech v propustných kyselých půdách. Je citlivá na zimní slunce, které by její listy snadno mohlo popálit. Vysazuje se jako solitéra nebo do skupiny jiných stálezelených.
Libavka poléhavá (Gaultheria procumbens) – nízký poléhavý keř (výška 20 až 30 cm). Ozdobou libavky jsou zářivě červené plody, které vyrůstají na konci větviček. Vytvoří rychle hustý porost – vyžaduje lehkou půdu, roste i na stinných místech.