Lilek patří k oblíbeným středomořským druhům “zeleniny” … už dávno ji však pěstujeme a využíváme také u nás a těší se mezi pěstiteli stále větší oblibě. V našich kuchyních nachází široké uplatnění, obohacuje nám zdravý letní jídelníček. A zahrádkáři jej mají rádi i pro jednoduchý způsob pěstování.
Lilek má specifickou barvu
Lilek vejcoplodý (Solanum melongena) známe také pod jménem baklažán. Jedná se o (u nás) jednoletou rostlinu příbuznou s bramborem a rajčetem (z rodu lilek). Pochází z východní části Indie, odkud se nejprve dostal do oblasti Středomoří (během 12. a 13. století), ve střední Evropě se objevil až v 18. století. Pěstuje s hlavně jako zelenina (i když správně z botanického hlediska se jedná o ovoce, stejně jako rajče, paprika…)
Dorůstá do výšky až 1 metru, jeho květy mají temně červenou až světle fialovou barvu. Jeho plodem je červenofialové bobule obsahující spoustu plochých semen.
Využití v kuchyni a léčivé látky
Pěstuje se pro podlouhlé (existují však i kultivary kulaté) plody s fialovou pokožkou a jemnou měkkou dužinou. Ta se odpradávna využívá v kuchyni, a kromě toho také obsahuje mnohé léčivé látky. Například vitamíny (C, B a hlavně provitamín A), minerální látky (draslík vápník, hořčík, fosfor…), ale také vlákninu, vodu, energii.
Díky vláknině se doporučuje se hlavně při hubnutí. Je také vhodný jako dietní jídlo při chorobách souvisejících s látkovou výměnou (např. žaludeční, střevní onemocnění). Příznivě ovlivňuje obsah cholesterolu v krvi.
Strukturou se podobá houbám, masitá dužina má jemnou neutrální chuť (často se využívá ve vegetariánských pokrmech). Za syrova je však lilek nepoživatelný, musíme ho tepelně upravit – a můžeme si vybrat, protože ho lze dusit, smažit i péct. Je dobrý zprudka orestovaný, vynikající je jako příloha k masu připravený na grilu (když jej předem naložíme do olejové marinády).
-
- SOLANUM MELONGENA
-
- LILEK – BAKLAŽÁN
-
- ZAPEČENÝ LILEK
Pěstování lilku
Jeho pěstování není náročné na čas, na peníze ani na podmínky. Pěstování na záhonu je více rozšířeno, i když je díky jeho požadavkům na teplotu vhodnější skleník, ale lze jej pěstovat i v květináči. Ten musí mít minimálně 22 cm v průměru, aby měl dost zeminy pro svůj kořenový systém.
Lilek potřebuje teplo (podobně jako paprika), vybereme mu tedy chráněné slunné stanoviště. Vyžaduje lehčí, teplou humózní a dostatečně hlubokou půdu. (Těžké a vlhké půdy jsou studené, proto se pro pěstování lilku nehodí.) Záhon také můžeme přikrýt černou netkanou textilií, která absorbuje teplo a zahřívá půdu. Využít lze i pařeniště, přenosný pařeništní rám nebo tunelový kryt.
Během vegetace jej musíme přihnojovat a zalévat tak, aby zemina byla stále přiměřeně vlhká.
Protože keřík roste pomalu, vyséváme semena nejlépe již v únoru či začátkem března do misek nebo truhlíků. Na parapetu, ve skleníku či v pařeništi nám vyroste silná sazenice; aby vytvořila keřík, je nutné zaštipovat výhony. Pak ji můžeme koncem května či začátkem června vysadit ven (na záhon nebo do květináče).
K tvorbě velkých plodů je třeba ponechat na rostlině jen 4 nejsilnější výhony a na nich 5 až 7 plodů.