MÉNĚ ZNÁMÁ A NENÁROČNÁ MONTBRÉCIE

Atraktivní vzhled této bohužel méně známé okrasné trvalky, která pochází až z Afriky, svými květy připomínají gladioly s drobnými kvítky a potěší každého návštěvníka naší zahrádky. Díky barevnému vodopádu zvonků na dlouhém stonku, zpravidla mírně nachýlenému k zemi, zaujme montbrécie na záhonku na první pohled.

Exotická montbrécie

Nenáročná a nádherně kvetoucí montbrécie (Montbretia) nebo také crocosmie (Crocosmia) patří do čeledi kosatcovitých.
Nevyžaduje velkou péči a hodí se do každé zahrady. Pochází z pastvin jižní a východní Afriky, jeden z druhů je endemický na Madagaskaru. (Endemit, respektive endemicky se vyskytující organismus vznikl a je rozšířen jen v určitém omezeném území a nikde jinde se nevyskytuje.)
Její jméno je odvozeno z řeckého „krokos“ (šafrán) a „osme“ (vůně). A jak název napovídá: ze sušených listů (po namočení v horké vodě) vychází silná vůně šafránu.

Montbrécie je okrasná trvalka kvetoucí od začátku léta až do podzimu. U nás stále není její pěstování příliš rozšířené – a to je velká škoda. Květiny vyrůstají z hlíz, ty tvoří křehké svazky – snadno se od sebe oddělují, což umožňuje dobře se množit. Dosahují do výšky jen 35 cm a jsou vhodné k řezu. Střídavé listy mají tvar meče a na dlouhých stoncích vyrůstají žluté, oranžové či červené květy.

Nenáročná kráska

Montbrécie je skutečně nenáročná, její hlízy koupíme v zahradnictví nebo získáme od sousedů či přátel.
Hlízy zasadíme do země (nejpozději do října). Je také možné vypěstovat si montbrécie ze semen, která si doma předpěstujeme a malé rostlinky umístíme ven až druhým rokem. Montbrécie mohou růst v záhonu samostatně, lze je také kombinovat s vysokými trávami, jiřinkami či mečíky a efektně vypadají i s nízkými letničkami.
Rostliny vyžadují úrodnou, vlhkou, ale dobře odvodněnou půdu. Vybereme jim umístění na slunci, ale dobře prospívá i v polostínu.
Montbrécie není náročná ani na zálivku. Bude nám vděčná za hnojení – použijeme hnojivo pro kvetoucí rostliny – hnojíme pouze 1 krát za měsíc.

Přezimování: Jakmile začnou její dlouhé mečovité listy žloutnout – neodstraňujeme je a ponecháme je až do jara. Montbréciím dopřejeme na podzim klid, ale před příchodem prvních mrazíků je vhodné záhon přikrýt chvojím, suchou trávou nebo vrstvou mulčovací kůry (kryt odstraníme až na konci dubna).
Avšak velkokvěté druhy (nebo ty, které pěstujeme ve vyšších polohách) raději opatrně je ze země vyryjeme. Přes zimu je uskladníme na chladném, temném a suchém místě. Znovu je vysazujeme na jaře, ale až po posledních nebezpečných mrazících (květen). Pokud je jaro výrazně teplé můžeme jej využít a začneme dřív. Montbrécie můžeme předpěstovat v přenosných nádobách a dopřát jim teplé dubnové slunce – ovšem, pokud by hrozilo studené nebezpečí, přeneseme je zase dovnitř. Tím prodloužíme jejich sezónu o několik týdnů.

Montbrécie vytvářejí u mateřských rostlin dceřiné hlízy – jimi rostliny lehce rozmnožujeme, můžeme udělat radost sousedům nebo je rozšířit do dalších záhonů na zahrádce. Každých 3 až 5 let bychom měli trsy hlíz rozdělit – tím je omladíme a podpoříme další kvetení. Nejlepší čas na dělení a přesazování je jaro (nejsilnější rostliny získáme ze 2 horních hlíz).

Cibulky montbrécií si můžeme objednat i v online zahradnictví, například zde: montbrécie 1  nebo montbrécie 2 anebo montbrécie 3