SUCHÁ VAZBA: CIBULOVINY – TRVALKY – DVOULETKY

Na jaře ještě přemýšlíme, co vysadit na záhon, aby krásně kvetl a abyhom rostliny mohli využít ještě v zimním období. Vypěstovat si rostliny k sušení a později z nich vytvářet aranžmá patří k příjemným činnostem nejen zahrádkářek. Vhodné jsou hlavně okrasné traviny, ale i některé letničky, dvouletky a také cibuloviny – všechny se s oblibou do zimních květinových úprav používají. A myslet bychom na ně měli už teď při výsadbě.

Rostliny vhodné pro suchou vazbu

Šikovné ruce dokáží využít většinu rostlin ze zahrádky. Podívejme se na některé z nich – mohou to být jak dvoulietky, tak i trvalky či cibuloviny.

Měsíčnice – česnek – máčka

Měsíčnice dvouletá (Lunaria biensis)
Pěstuje se v zahradách hlavně pro lesklé penízkovité plody, jež se užívají do suchých vazeb i do zimních kytic. Její semena vyséváme v dubnu. Název této dvouletky vznikl podle tvaru a stříbřité barvy plochých plodů (šošiulí) z latinského lunatus.

Česnek Christophův (Allium christophii)
Je vysoký až 60 cm a po odkvětu se vytvářejí tobolky, jež nesou černá semena. K sušení se musí uříznout dřív, než začínají tobolky pukat. Kulaté dekorativní květenství (okolík) má v průměru 20 až 25 cm.
Okrasné česneky jsou pro zimní aranžmá přímo stvořené. Protože jsou však stonky všech česneků křehké, potřebují jemné zacházení.
Drobnějším druhem je česnek karatánský (Allium karataviense). Krásný je také česnek Schubertův (Allium Schubrti) s řídkým ale velkým (30 až 35 cm) květenstvím.

Máčka (Eryngium)
Máčka patří mezi trvalky a najdeme ji hlavně na horských loukách. Nemá ráda sucho, množí se z jarních výsevů nebo z kořenových řízků. Potřebuje slunné stanoviště, kvalitní živnou půdu s dostatkem vláhy. Mezi zahrádkáři je ceněná máčka alpská (Eryngium alpinum), jejíž hlávky či strbouly (druh květenství) jsou válcovité a listeny mají výrazně modrou barvu.
Máčka i další bodláky jsou pro aranžování přímo stvořeni. Je to hlavně bělotrn či štětka barvířská.

Mochyně – suchobýl – štětka

Mochyně zahradní (Physalis franchetii)
Pochází sice z Jižní Ameriky, kde se původně pěstovala jako rostlina užitková (s jedlými plody v měchýřku), ale i na našich zahradách je tato okrasná trvalka jako doma. Ceněna je pro své zářivě oranžové lampionky – dobře se suší a vydrží stále stejně krásné. Jasně oranžová barva i zajímavý tvar poutají naši pozornost, proto s nimi musíme v suché vazbě šetřit.
Mochyně potřebuje kyprou zahradní půdu s dostatečnou vlhkostí, na zimu je vhodné ji lehce přikrýt.

Suchobýl tatarský (Goniolimon tataricum)
Říká se mu také německá statice či tatarská mořská levandule, modrý závoj nebo také jen statice. Pochází z jižní Evropy, Tuniska, Ukrajiny… V zahrádkách se většinou pěstuje jako obruba anebo rostlina půdopokryvná, ve velkém se pěstuje k řezu. Je to rostlina, bez níž se téměř žádné aranžmá neobejde. Je stejně oblíbená jako nevěstin závoj ať už v živých či v suchých kyticích.
Suchobýl tvoří vzpřímené asi 30 cm vysoké trsy – je mrazuvzdorný, potřebuje slunné místo s propustnou půdou. Pěstuje se jednoduše z jarního výsevu nebo z kořenových řízků.

Štětka lesní (Dipsacus fullonum)
Štětka je rod dvouletých rostlin (tvoří jej 15 až 20 druhů). Pocházejí z Evropy a Asie, rozšířily se i do Severní Ameriky. U nás se v přírodě vyskytuje 5 druhů. Nejlépe rostou na plném slunci a ve vlhké půdě. Posadíme-li je do stínu a na kamenité stanoviště, budou menší a pokvetou jen chudě.
Štětka lesní a barvířská se využívají nejen na suchou vazbu, ale i na léčbu boreliózy.