Bylinky se používají nejen v kuchyni jsou také nejvýznamnějším zdrojem přírodních léčiv. Jejich účinky už kdysi dávno znali a využívali naši předkové. Dnes se s nimi hojně pracuje i v moderní medicíně. Užívají se tedy nejen ke konzumaci, připravují se z nich nálevy a odvary, různé obklady i koupel.
Rukola
Rukola setá (Eruka sativa) zvaná také roketa je jednoletá bylina mírně nahořklá – její listy i chuť se podobají pampelišce. Pochází od Středozemního moře.
Už staří Římané z ní připravovali saláty a ostře chutnající semena používali jako koření. Jídlu dodává svěží pikantnost. Ze semen se vyrábí ostrá hořčice, olej se využívá k nakládání zeleniny.
V kuchyni ji využíváme nejčastěji v salátech, pomazánkách, nádivkách, na chlebíčcích, v těstovinách…
Má antibiotické účinky, posiluje imunitní systém, působí proti plísním a virózám i proti jarní únavě. Je účinná jako prevence rakoviny. Používá se do pleťových a vlasových vod (zamezuje padání vlasů). Obsahuje silice, minerály, vitamín C.
Pěstovat ji můžeme i doma v květináči. Semena vyséváme v dubnu, později výsev ještě 3 krát opakujeme pro postupnou sklizeň. Stanoviště vybíráme v polostínu (na slunci rychle vybíhá do květu a ztrácí pak své listy). Není náročná na půdu, potřebuje však dobrou závlahu. Množí se samovýsevem.
Saturejka
Saturejka zahradní (Satureja hortensis) a s. horská (S. montana) jsou 2 neznámější druhy této aromatické byliny. Zatímco první z nich je letnička, druhá tvoří dřevnatý hustý vytrvalý keřík s tmavozelenými tuhými listy a modrými či bílými kvítky.
I tato rostlina je nenáročná na pěstování. Potřebuje záhřevnou hlinitopísčitou půdu a teplé slunné stanoviště, nesnáší zamokření a roste dobře i na skalce. Semena jednoleté zahradní s. vyséváme zjara a můžeme ji pěstovat i v květináči za oknem; vytrvalá s. horská se vysévá na brzy na podzim nebo později na jaře, nejlépe se množí dělením trsů. Oběma druhům svědčí hlubší seřezávání.
Zlepšuje zažívání, plynatost i nechutenství, má antiseptické účinky (ve střevech působí proti parazitům). Díky desinfekčním účinkům se používá jako kloktadlo, k napařování obličeje či omývání mastné pleti.
Patří k nejoblíbenějším kořením, ale pro silné aroma s ní v kuchyni zacházíme uvážlivě – zvýrazňuje chuť jídla. Přidává se do nádivek, masitých pokrmů, do luštěninových jídel i do studených salátů. Je dobrá s červenou řepou a výborná s rybami či s cuketou.
Šalvěj
Šalvěj lékařská (Salvia officinalis) je polokeř – její jméno je odvozeno od latinského salvare = léčit. Říká se jí také posvátná bylina nebo babské ucho (jak to známe od Saxany).
Už od antiky je symbolem věčného života. Kdo prý pěstuje šalvěj a v květnu jí pak hodně sní, bude moudrý a bude dlouho žít… pravdou je, že vědci v šalvěji objevili látky zpomalující průběh Alzheimerovy choroby. Má protizánětlivé a dezinfekční účinky. Působí proti průjmům, zlepšuje trávení, snižuje hladinu cukru v krvi. Omezuje pocení. Používá se s úspěchem jako kloktadlo na záněty dutiny ústní, krku i při angině. Odstraňuje zápach z úst. Zápar ze šalvěje se používá k oplachování vlasů po umytí proti jejich šedivění i lupům.
Potřebuje sušší slunečnou polohu a půda by měla být propustná a vápenatá. Nesnáší přímé hnojení chlévským hnojem, raději jí nabídneme kompost. Množí se výsevem nebo polodřevnatými řízky. Na stanovišti vydrží až 10 let. Před velkými mrazy jí poskytneme slaměnou přikrývku.
Šalvěj má silně kořeněnou vůni i nahořklou chuť – proto ji musíme i v kuchyni používat velmi opatrně. Listy se sbírají ještě před květem, využívají se čerstvé i sušené. Vhodná je na zdobení, na všechny druhy masa, i do nádivek, omáček…
-
- RUKOLA
-
- SATUREJKA
-
- ŠALVĚJ