JIŘINKY ZÁŘÍ V ZAHRADĚ, V NÁDOBĚ I VE VÁZE

Hlíznaté jiřiny patří mezi nejkrásnější kvetoucí rostliny na zahradě. Díky své kráse jsou stále v oblibě a v posledních letech jejich příznivců ještě přibývá. A zamiluje se do nich každý – pěstování není složité – proč to tedy nevyzkoušet také? Ale pozor krásné květy si zaslouží jen pracovití zahradníci.

Jiřinka

Jiřina nebo také jiřinka (Dahlia), slovensky Georgina je rod rostlin z čeledi hvězdnicovité. Pochází z tropických oblastí Ameriky (rozšířena je od Mexika po Kolumbii). Díky její oblibě bylo vypěstováno velké množství rozmanitých kultivarů a hybridů.
Protože pocházejí z teplých krajin, důležité při pěstování je jejich správné přezimování, neboť zásobní orgán mají jiřiny ve formě hlízy. A pak je ještě třeba najít vhodný čas na výsadbu…

Nároky rostliny

Jiřiny se pěstují jako okrasné rostliny jednotlivě jako solitéry na záhonech nebo ve skupinách, ale budou prospívat i ve větších nádobách a terase. Hodí se také k řezu.

Jiřiny potřebují slunné, ale před silným větrem chráněné stanoviště. Na slunci nejlépe kvetou, ale daří se jim i v polostínu, protože zase na druhé straně – úpal není vhodný, pokud je nebudeme zalévat.
Nesnášejí půdu suchou a chudá – naopak vyžadují hlinitou, humózní živnou půdu, která je dobře propustná, ale udržuje stejnoměrnou vlhkost. Těžké půdy s obsahem studeného jílu vylehčíme pískem, aby nám citlivé hlízy nezahnívaly. Kyselou půdu ještě pár týdnů před výsadbou povápníme.
Při výsadbě záhon zryjeme, zapracujeme minerální hnojivo bohaté na draslík a kompost. Na podzim záhon dobře zásobíme kompostem nebo hnojem a na jaře doplníme NPK (skupina dusík, fosfor, draslík).

Výsadba

Výsadba by mohla proběhnout koncem dubna (rychleji potom vyraší), ale raději až v druhé polovině května, protože jiřinky jsou citlivé i na malý mráz.
Jakmile vyraší jejich kořenové hlízy – můžeme začít hledat místo na záhonku. Řídíme se tedy počasím.

Naklíčenou hlízu umístíme do jamky tak hluboko, aby byl kořenový krček asi 10 cm pod povrchem. Přitom musíme dávat pozor na dužnatý výhonek, aby se nám nevylomil.
Pak dobře zalijeme dešťovou vodou.

Péče během vegetace

Během vegetace musíme jiřiny pravidelně zavlažovat, vyštipovat, hnojit a ošetřovat proti škůdcům.
Jiřiny potřebují vydatnou zálivku – zaléváme na povrch půdy, listy se snažíme smáčet co nejméně. Používáme dešťovou případně odstátou vodu v teplotě vzduchu. (V létě by mohla být studená voda problematická – teplotní šok.) Pokud plánujeme dovolenou, domluvíme zalévání s přáteli nebo zabudujeme plastové lahve s vodou, můžeme také doplnit mulč (sláma, štěrk, štěp…).

U jiřin se vyplatí tzv. vyštipování. Začneme s ním, jakmile první výhony dosáhnou kolem 25 cm a zkrátíme je cca o 1 třetinu – pak se rostlina rozvětví a vytvoří během léta větší množství květů. Prospěje i vylamování odkvetlých květů – tvorba nových poupat pak bude větší.

Od června až do srpna dopřejeme jiřinkám hnojení, aby dobře rostly a tvořily nová poupata každý týden přihnojujeme kapalným hnojivem pro květiny. Z jedné rostliny (středně velké odrůdy) můžeme získat až 20 velkých květů. S přihnojováním končíme přibližně v polovině srpna, aby hlízy stihly do podzimu dostatečně vyzrát a mohla nás pak krásou svých květů udivovat i další rok.

Jiřiny mohou napadat škůdci i choroby, je třeba věnovat jim péči i v tomto směru. Nejlepší je prevence spočívající ve volbě stanoviště, dále také správná příprava půdy, nákup a pěstování jen zdravých hlíz či sazenic. Také lepší proudění vzduchu může přinášet dobré výsledky v preventivní péči.
Přesto se může stát, že mohou i naše opečovávané jiřiny trpět nějakou houbovou či virovou chorobou. Napadnout je mohou (hlavně ty, které pěstujeme na terase či na balkoně) i škůdci – jsou to například puklice, mšice, svilušky… proti nim bojujeme postřikem na savý hmyz. Ale nepřítelem se mohou stát i slimáci, kterým mladé výhonky rostlin chutnají. Jakmile je v blízkosti jiřin spatříme, nasypeme kolem květin granule proti slimákům, které jsou vysoce účinným a zároveň ekologickým způsobem, jak slimáky zničit.

Jak přezimují

Přezimování – dahlie nejsou mrazuvzdorné, proto koncem září či začátkem října opatrně hlízy vyjmeme, můžeme také počkat, až první mrazy spálí listy – pak už je ten správný termín zkrátit stonky na 10 cm nad hlízou. Pomocí vidlí nebo rýče je opatrně vyndáme ze záhonu; hlízy nesmíme poškodit, byly by pak náchylné k hnilobě. Odstraníme vlhkou zeminu a necháme trochu oschnout a dáme do pytle (jutový nebo papírový), zavážeme a uložíme na tmavé, suché místo (třeba sklep). Ideální teplota pro zimní uskladnění je asi 5 až 9 °C (nižší teploty by hlízy poškodily, vyšší teploty by zase způsobily předčasné rašení). Někteří pěstitelé je na zimním stanovišti zasypávají suchou rašelinou, pískem nebo pilinami.
(Příště jak je rozmnožujeme a druhy dalií.)