AEONIUM – SEZNAMME SE S RŮŽICOVKOU

Růžicovka či eonium patří mezi sukulenty. Je typickou rostlinou Kanárských ostrovů, Madeiry i oblastí severní Afriky. Zájem o tuto zajímavou dekorativní květinu v poslední době stále více roste, a i když není mrazuzdorná, je její pěstování poměrně jednoduché.

Růžicovka je endemitem

Eonium (Aeonium) nebo také růžicovka je rod sukulentních subtropických rostlin, které patří do čeledi tlusticovité (Crassulaceae).
Jedná se o endemit (tj. organismus, který vznikl a je rozšířen jen v určitém omezeném území a nikde jinde se nevyskytuje). Je známo asi 35 až 40 druhů, rostou hlavně na suchých skalách severní části největšího ze sedmi Kanárských ostrovů (Tenerife), velká část se nachází na Makaronéských ostrovech (v Atlantském oceánu), několik druhů v Africe a dva druhy pocházejí z Madeiry. Také v Evropě existuje jeden druh (Aeonium arboreum) a vyskytuje se na pobřeží Portugalska.

Listové růžice na stoncích

Oblibu si tato pozoruhodná rostlina získává u pěstitelů především svými dekorativními nahloučenými listy. Jsou uspořádané do efektních růžic, jež působí, jako by to byly květy.
Dužnatá růžice listů může být zelená nebo nachově načervenalá anebo dokonce téměř černá. Roste na kratším či delším stonku (kmínku), vzácněji roste i přisedle (Aeonium tabulaeforme). Jedna rostlina může mít na rozvětvených stoncích dokonce i několik růžic.
Zajímavé jsou i drobné žluté či bílé kvítky růžicovek, které se u dospělých rostlin objevují na jaře. Po odkvětu však růžice (stejně jako u netřesků) vždy hyne.

Opravdový sukulent – nároky na pěstování

Eónie jsou jakožto sukulenty teplomilné a suchomilné. Jsou to rostliny velmi odolné – hodny svého jména, neboť slovo aionios pochází z řečtiny a znamená „věčný, vytrvalý“.

Při dostatku světla a také v mládí jsou její listy kožovitě dužnaté. Má-li však světla málo, tzn. že roste ve stínu, jsou listy slabší, ochablejší a převislé.
Vůči suchu jsou úžasně odolné, proto je zaléváme jen velmi opatrně. Ale i přílišné sucho by jim mohlo uškodit – jejich listy by se začaly kroutit. Výborně však snášejí suchý vzduch panelákových bytů.
Rostliny jsou nenáročné na hnojení (ve vegetačním období stačí jednou měsíčně hnojivem na kaktusy).
Vhodným substrátem při přesazování či vysazování eónie je kaktusová zemina, kterou si koupíme v zahradnických obchodech. Ale vysadit jej můžeme i do běžné zahradní půdy s příměsí písku a jílu.
Protože se jedná o rostliny teplomilné, pěstujeme je pouze v nádobách, neboť je musíme chránit před chladem – na rozdíl od otužilých netřesků by zimu venku nepřežily.
Na přezimování potřebují světlé a chladnější místo (asi kolem 10 °C) s omezením zálivky zcela na minimum.
Nádoby by měly být hliněné a mělkém v jakých se pěstují všechny bonsaje. Plastové květináče se u eónií neosvědčily, protože rostlina je časem dosti těžká a v lehkém plastu pak přepadává. A hluboké květináče jsou zbytečné, protože rostlina koření mělce pod povrchem substrátu, (také proto ho mnoho nepotřebují).

Přesazujeme je jen na jaře, a to jen tehdy, pokud se už rostlina nevejde do květináč.
Také eónii můžeme celkem jednoduše rozmnožovat, a to buď celými listovými růžicemi nebo jednotlivými listy, podobně jako u známé sukulenty – tlustice (Crassula). Než vložíme list nebo růžici do nového kaktusového substrátu, necháme ránu po řezu zaschnout.

Aeonium z Portugalska

Nejčastěji se u nás pěstuje nenáročné stromkovitě rostoucí Aeonium arboreum se zelenými listy. Dorůstá do výšky 10 až 30 cm. Kromě mírné zálivky do květináče, kdy dáváme pozor, aby se voda nedostala na listovou růžici, ji v horkých letních dnech mírně přistíníme, aby jí sluníčko nepopálilo listy.