Půvabné rostlinky, které zdobí drobné barevné plody, se v obchodech začínají objevovat od konce léta až po advent. Protože jsou atraktivní, právem na sebe upoutávají pozornost kupujících. Jednou z nich je libavka hrotitá (Gaultheria mucronata).
Patří do čeledi vřesovitých (Ericaceae), je tedy příbuzná našim borůvkám či brusnicím.
Libavka – je nízká, vždy zelená dřevina, která dorůstá do výšky asi 20 centimetrů a naše zimy bez problémů zvládá. Pochází ze Severní Ameriky, kde roste zejména na světlých okrajích jehličnatých lesů, často na poměrně chudých, ale velmi kyselých půdách. Hodí se do vřesovišť, kde krásně vynikne v předních partiích. Díky nenáročnosti a skromným rozměrům se dá použít i ve skalkách nebo menších kombinovaných záhonech. Výborně vynikne například ve společnosti nízkých borovic, krásných kamenů či větrem ošlehaných samorostů. Na zahradě jí musíme připravit kyprou dostatečně kyselou půdu. Ideálním substrátem je rašelina smíchaná s ostrým říčním pískem, který nesmí obsahovat vápník a měl by být dobře propustný.
Tato rostlina se používá i na krátkodobé aranžování podzimních bedýnek a košů, v západní Evropě se používá jako typická vánoční kytka. Hodně lidí se zajímá, zda jsou plody libavky jedovaté. Dostupné informace bývají povrchní a hlavně se různí. U nás se plody považují za nejedlé. Některé kmeny severoamerických indiánů je však využívají k výrobě různých omáček a past používaných jako přílohy k jídlu. Konzumace plodů může být ale nebezpečná pro ty, kteří nesmějí užívat léky acylpyrinového typu, protože libavka tyto látky obsahuje.
Ještě důležitější vlastnosti mají listy – obsahují totiž množství zdraví prospěšných látek. Získává se z nich olej, který působí proti bolesti, zánětům, plynatosti, nebo jako močopudný prostředek. Ovšem i olej může být ve větším množství nebezpečný. Olej z listů se používá i k výrobě mastí na revmatická onemocnění, ale rovněž v parfumérii a při výrobě zubních past.