Ti, kteří ji na jaře zaseli, právě teď až do září fenykl sklízejí. Poslední sklizeň by měla proběhnout před prvním větším mrazem.
Pěstujeme dva druhy fenyklu – obecný pro jeho plody (známe ho jako koření) a fenykl řapíkatý (pěstujeme jako zeleninu). Daří se mu v propustné lehčí půdě, má rád dostatek slunečního svitu.
Rostlina dorůstá až do výšky dvou metrů. Zužitkovat ji můžeme celou, zralé plody, listy, nadzemní řapíkatou část i kořen. Semena fenyklu obecného jsou podobná kmínu, ale o malinko větší a po dozrání a usušení mají světle hnědou barvu. Právě semena obsahují řadu důležitých látek, mimo jiné silice, éterické oleje, cukr, stopové prvky a vitaminy.
Existuje i tzv. sladký nebo také “boloňský” fenykl, který neposkytuje semena, ale sklízí se jeho nadzemní část vypadající jako hlíza a připomíná velkou cibuli. Má několik do sebe zapadajících, zdužnatělých listových pochev. Má lehce anýzovou chuť. Můžete ho i grilovat a zapékat, získá pak příjemný karamelový nádech.
Když budete fenykl vybírat ze země, nechte si jich pár do zásoby – vydrží uložené v půdě v pařeništi nebo ve sklepě.
Fenykl má listy podobné kopru, které lze využít do salátů, hodí se i do polévek a využívají se samozřejmě jako ozdoba v míse či přímo na talíři.
Jako okrasná rostlina najde fenykl uplatnění také v květinovém záhonu, má přitom výhodu, že díky vzpřímenému růstu mu stačí malý kousek místa.
Už staří Římané fenykl používali k léčbě obezity, snižuje totiž chuť k jídlu. Fenyklový čaj je účinné kloktadlo při bolestech v krku, uklidní sliznice a zmírní kašel.