Před heřmánkem smekni, před bezem klekni. Mimochodem – také Vás napadá, jak na to mohli ti naši předkové přijít bez dnešních vybavených laboratoří a mnohdy nákladných výzkumů?
Má totiž široké využití v léčitelství i potravinářství – používají se už po staletí, a to jak květy a listy, tak i plody – k přípravě čajů, vín, limonád, likérů, či sirupů.
Naši předkové doporučovali listy, a dokonce i kůru k obkladům proti křečím a při revmatismu. Odvar z listů prý hubí hmyz.
Květy – se sbírají za suchého počasí, suší se opatrně ve stínu, aby nezhnědly. Obsahují například silice, slizy, glykosidy, rutin, bioflavonoidy, antokyany, éterické oleje, taniny, třísloviny, omega-3 a -6 mastné kyseliny. Odvar je močopudný, rozpouští hleny, snižuje horečku a podporuje pocení. Používá se při zažívacích potížích a nevolnosti.
Plody – bobule se hodí k výrobě sirupů, marmelád, vína, anebo likérů. Také v nich jsou zastoupeny např. glykosidy, antokyany, ale také karoteny, vitamin C, A, B, organické kyseliny a cukr. Šťáva z plodů působí úspěšně při léčení migrén a nervových chorob, především při zánětu trojklaného nervu.
Listy obsahují značné množství vápníku, dále pryskyřici, glykosidy… V minulosti se bezem léčilo skoro všechno – lístky se přikládaly na popáleniny nebo na rány, na krvácení z nosu se používal prášek z rozemletých listů.