Různé barevné květy krokusů se často prodírají vrstvou sněhu, naopak světle fialové ocúny jesenní patří mezi cibuloviny, které kvetou na konci sezony. Na první pohled jsou si velmi podobné, ale jinak nemají nic společného.
Během podzimních procházek jste už možná natrefili na louku posetou fialovými květy ocúnu (Colchicum autumnale), který se u nás hojně vyskytuje nejen v hornatých oblastech, ale i v lužních lesích. Asi pět centimetrů dlouhé květy, které vyrůstají po jednom až šesti kusech, se obvykle otevírají od srpna do října. Jsou na dlouhém světlém stonku bez listů a mají šest okvětních lístků, které jsou srostlé do dlouhé úzké roury. Listy vyrostou až na jaře dalšího roku, jsou úzké, dlouhé 30 a široké asi 4 centimetry. Po listech se na jaře objeví i stonky zakončené tobolkou se semeny, kterými se rostlina rozšiřuje po okolí. Vyrůstají z velké podzemní hlízy, která má tvar hrušky a je uložena hluboce pod zemí.
Pěstování v zahradě
Pro pozdní období kvetení a nápadné květy se šesti dlouhými tyčinkami se ocúny stávají oblíbenou rostlinou v zahradách, jsou příjemných zpestřením podzimních záhonů i květináčů na balkonech. Kromě typické růžově fialové barvy květů byly vyšlechtěny odrůdy tmavších odstínů, například Nancy Lindsay, odrůda Album s bílými květy Alboplenum s plnými bílými květy.
Hlízy je třeba vysadit na konci léta, kvést budou na podzim dalšího roku. Zasadíme je do kypré půdy, do hloubky 10 až 15 centimetrů a na vzdálenost 10 až 20 centimetrů. Ideální je pro ně polostín, ale ocúny vydrží i slunné stanoviště. Aby půda, z níž vyrůstají, nevysychala, doporučuje se nasypat na ni například vrstvu drcené kůry, potom mohou nerušeně růst na stejném místě i několik let a není nutné se o ně téměř vůbec starat – jen v době od konce března do poloviny května, kdy bývá dost sucho, porosty občas zavlažíme. Koncem května začínají listy zasychat a rostliny se připravují na letní odpočinek. Nejvíce vyniknou na pozadí jehličnatých dřevin listnatých keřů, ale i před vyššími trvalkami, které kvetou ve stejném období, jako jsou například jiřiny, astry, chryzantémy či rozchodníky. I do nádob je lze vysadit s rostlinami kvetoucími do prvních mrazů. Rozmnožit je můžeme začátkem léta rozdělením trsů. Ocúny jesenní, které jsou pěstované v květináčích, je vhodné poté, co odkvetou, vysadit do zahrady.
Upozornění na závěr!
Při pěstování a manipulaci s touto kráskou je třeba si pamatovat, že všechny její části jsou prudce jedovaté, nejvíce ovšem hlízy a semena. Obsahují toxický alkaloid kolchicin, který působí na centrální nervovou soustavu, krevní oběh a ledviny. Prognóza při otravě je velmi vážná, pokud máte malé děti, tyto rostliny raději nepěstujte.