ÚNOROVÉ POZDRAVY ZAHRÁDKY

Únor patří k nejchladnějším měsícům roku. A ten letošní jako by nám chtěl připomenout, že je zima a on k ní patří. Sluníčka je jen málo, sníh přikrývá zahradu a pokud se vydáme na obhlídku, většinou se brzy vracíme zpátky do teplého domova. Ale koncem měsíce se pohled na zahradu začíná měnit. Sníh pomalu (v nižších polohách i rychleji) roztává, objevují se první cibuloviny, aby nám připomněly nový začátek.

V únoru nekvetou jen talovíny a sněženky

Kromě některých okrasných dřevin a zajímavých čemeřic po nás začínají ze svého chráněného a slunného místečka zvědavě pokukovat první cibuloviny i hlíznaté rostliny. Krásným žlutým květem zdraví talovíny, pak už vykukují bělavé a něžné sněženky, jméno dostaly od sněhu nebo snad od něhy. Nepřehlédnutelné jsou i tiché a mrazuvzdorné zvonečky bledule či jemné šafrány ve světle modrofialové barvě.

Bledule vstanou i po mrazivé noci

Bledule (Leucojum vernum) jsou jedny z prvních poslů jara, které začínají kvést ještě na zbytcích sněhu. Zdá se, že jim nevadí ani noční mráz, snesou totiž mrazy až do mínus 35 stupňů Celstia. Ráno však mívají (podobně jako sněženky) tenké promrzlé stonky bezvládně položené na zemi. Avšak sluneční paprsky je znovu probudí k životu…stonky vstanou a bledule kvetou dál. Jejich bílé zvonkovité květy mají na koncích okvětních plátků zelenou či žlutou tečku. Někdy bledule rozkvétají současně se sněženkami, jindy si chvilku počkají – záleží na místě, kde rostou, a také na počasí – v březnu už jsou však venku na sluníčku všechny, pod zemí nezůstane žádná.

Žlutý talovín a bílá sněženka

Žlutými sasankovitými květy nás v únoru při prvním mírném oteplení potěší talovíny (Eranthis hyemalis). Necháme-li je několik let na jednom místě, vytvoří krásné působivé koberce, které vynikají především v době rozbředlého tajícího sněhu. Mají rády slunce, zvládnou i polostín, vyhovuje jim neutrální humózní půda. Hodí se do záhonů, do skalek i na okraje trávníků či pod stromy a keře.
Většinou hned po talovínu se ze sněhové pokrývky klube sněženka (Galanthus nivalis), po odkvětu se jednoduše rozmnožuje dělením trsů cibulek. Daří se jí na slunci i v polostínu, vyžaduje dostatek vláhy. Podle zákona o ochraně přírody je sněženka chráněným druhem rostlin – nesmíme ji ve volné přírodě trhat, vykopávat, poškozovat ani ničit, ani nabízet za účelem prodeje. Rostlina je jedovatá, obsahuje toxické alkaloidy.

Barevné šafrány

Vytrvalá, asi 10 až 12 cm vysoká bylina vyrůstá z poměrně velké hlízy. Má tři až čtyři úzké trávovité zelené listy se stříbrným až bílým proužkem uprostřed. Její květy jsou světle levandulově modré, kvete od února až do dubna. Pěstuje se v několika barevných odstínech (od levandulově modré, přes bílou, levandulovou, fialově růžovou i červeně fialovou). Dobře a rychle se rozrůstá – snadno se samovolně vysemení a brzy pokryje celou plochu. Je náročná na slunce, má ráda vláhu, vysazujeme ji do skalek, do trávníků. To je šafrán (Crocus tommasinianus).