JAKUB – jméno pochází z hebrejštiny, znamená „později narozený“ nebo „druhorozený“, vzniklo ze jména Jákob (Jahagóbh – výrazu pro patu).
Podle knihy Genesis se totiž Jákob, mladší z dvojčat, držel při porodu svého staršího bratra Ezaua za patu. Jeho otcem byl Izák, matka se jmenovala Rebeka. Odtud také pochází známá rčení „chlupatý jako Ezau“ či „prodal úděl za čočovici“.
25. července si však připomínáme Jakuba Staršího – apoštola, který byl spolu se svým bratrem Janem oblíbencem Krista. Z historie je patrné, že Jakub byl v roce 44 na příkaz krále Heroda popraven.
Jakub se stal patronem válečníků, dělníků, lékárníků a kovářů. Atributy, s nimiž bývá zobrazován, je například lastura, poutnická hůl, meč a klíč.
Jméno patří u nás mezi velmi oblíbené – má jej přes 86 tisíc lidí. Doma říkáme Jakubovi například Kuba, Kubík, Kubíček, Jakoubek, Jakeš nebo Kubi, Kubis či Kubulánek. Ze známých osobností bychom mohli vzpomenout na Mistra Jakoubka ze Stříbra, spisovatele a novináře Jakuba Arbese, básníka Jakuba Demla, či na hudebního skladatele Jakuba Jana Rybu…
SHAZOVÁNÍ KOZLA je prastarý západoevropský zvyk, krev ze shozeného kozla má čarovnou moc ať čerstvá, či sušená pomáhala například při padoucnic nebo na nejrůznější rány. U nás ještě počátkem 19. století shazovali řezníci pentlemi ozdobeného kozla z věže či ze střechy – „odsouzenci„ byl přečten žertovný rozsudek a pak se četla kozlova poslední vůle, kde odkazoval jednotlivé části svého těla různým osobám. Krutý obřad se snad prováděl na památku sv. Jakuba, který prý byl shozen s chrámu Jeruzalémského.
(na obrázku: Shazování kozla, z knihy B. Paprockého)