ROZMARNÝ ROZMARÝN 1/II

Rozmarýn není rozmarný, naopak je to bylinka zcela nenáročná. Je však třeba vědět, jak ji máme správně pěstovat, co potřebuje, co mu škodí. Doma je na pobřeží Středozemního moře, kde roste volně v trsech na každém kroku. Díky slunci a teplu je tam jeho vůně ještě výraznější.

Stálezelený rozmarýn

Rozmarýn (Rosmarinus) nověji šalvěj rozmarýna (Salvia rosmarinus) je stálezelený keřík, který patří do čeledi hluchavkovitých. Pochází ze Středozemí, roste tam divoce a velmi hojně. Pěstuje se téměř po celé střední a východní Evropě, v Anglii, USA i Mexiku – kde ale nezplaňuje, protože tuhé zimy nepřežije (přezimuje ve skleníku).
Je to až 2 m vysoký výrazně vonící keř s hustými větvenými stonky, které na spodní části dřevnatí. Jeho úzké čárkovité listy jsou tmavozelené a lesklé, vespod šedavé a plstnaté. Kvete koncem jara a začátkem léta – drobné kvítky mají barvu nachovou, modravou až nafialovělou. U šlechtěných druhů to bývá i bílá nebo růžová.

Jak jej pěstovat

Tato skromná bylina pěstuje pro okrasu i jako koření, a pěstovaly jej i naše babičky; tehdy nechyběla rozmarýna v žádné domácnosti – byla totiž uznávaným symbolem lásky, věrnosti a štěstí. Rostlinku si můžeme koupit v každém květinářství za celkem přijatelnou cenu.
Pěstování: V našich podmínkách ji pěstujeme raději jako rostlinu hrnkovou. Krásnou a zdravou rostlinku budeme mít v květináči, truhlíku či pěstebním kontejneru.
Zemina: Pro výsadbu i přesazování používáme zásaditou, hlinitopísčitou zeminu.
Stanoviště: Rozmarýn miluje teplo a slunce, proto mu svědčí během vegetačního období letní pobyt venku. Dopřejeme mu ho podle počasí od května až do října (balkon, parapet, veranda, zahrada). Na rozdíl od většiny rostlin mu nevadí přímé sluneční paprsky – naopak napomáhají k jeho větší aromatičnosti. Zvládl by i chladnější podmínky, ale ty se často pojí s přemírou vlhkosti, která je pro něj doslova osudná.
Zálivka: Zaléváme přiměřeně, ale teprve tehdy, když zemina v nádobě téměř vyschne.
Hnojení: Pravidelně přihnojujeme během vegetačního období.
Vlhkost: Při výsadbě nezapomínáme na drenáž, protože půdní vlhkost má za následek uhnívání kořenů rozmarýnu a v době mrazů hrozí jejich umrznutí. Takže: Pozor na vlhko, zemina v květináči nesmí být přemokřená. Před dlouhotrvajícím deštivým počasím rozmarýn raději uklidíme pod střechu.

Přezimování

Přezimování: Právě kvůli nebezpečné vlhkosti se přezimování venku ve volné půdě neosvědčilo. V zimních měsících potřebuje rozmarýn světlo, chlad a jen málo vody.
S příchodem chladnějšího, deštivého počasí přeneseme rozmarýn domů do chladné ale světlé místnosti (vhodná je třeba chodba či místo mezi dvojdílnými okny) nebo jej uložíme do nevytápěného skleníku.
K přezimování mu postačí teplota 3 až 10 °C, musí ale mít i nadále světlé stanoviště.
Zálivku minimalizujeme, jinak by začala bylinka uhnívat. Přizpůsobíme ji teplotě místnosti. Platí pravidlo: Čím větší chlad tím méně zálivky a naopak, čím je teplota vyšší, tím častější a vydatnější má zálivka být, ale zaléváme opět jen tehdy, když bude zemina suchá.

Rozmarýn, který je celoročně v nádobě, lehce přestěhujeme domů. Přesazení z volné půdy na podzim do květináče snáší o poznání hůře. Protože obvykle ve volné půdě hodně zakořenil, musíme mu trochu zakrátit kořeny. Jeho šance na přežití zimy je jen 1:1, proto je pro jistotu raději hned nařízkujeme a dáme zakořenit.