KOPŘIVA NA ZAHRÁDCE?!!

Kdo by neznal kopřivu! Známe ji jistě všichni, protože je běžnou součástí naší krásné české krajiny. Většinou v ní však vidíme nežádoucí plevel a mnohdy si ani neuvědomíme, že tato statná nenáročná trvalka s žahavými chloupky patří také k významným a tradičním léčivým rostlinám.

Kopřiva je statná bylina

Bohužel ji stále vnímáme spíše jako nepříjemný expandující (tedy rychle se rozpínající) druh. Je však třeba si uvědomit, že se také jedná o rostlinu léčivou a hospodářsky užitečnou (využívá se jako důležitá součást potravy kachňat a housat i větších hospodářských zvířat). Roste jako invazivní druh na severní polokouli – u nás je rozšířena po celém území, rychle se šíří a vytváří husté vysoké porosty.
Kromě kopřivy dvoudomé se u nás setkáme i s její příbuznou menší a méně nápadnou kopřivou žahavkou (Urtica urens) lidově zvanou jednoduše: žahavka.
Kopřiva dvoudomá (Urtica dioica) je vytrvalá bylina, která může dorůst i do výšky dvou metrů. Její lodyhyjsou přímé, větvené jen u vyšších rostlin. Vytváří plazivý žlutohnědý oddenek, jímž se rozšiřuje do všech stran.
Řapíkaté vejčité listy jsou špičaté a pilovitě zubaté. Celá rostlina je pokryta žhavými chloupky, které dráždí kůži a vyvolávají pocit pálení. Květenství se objevuje přes celé léto od června do října (samčí jsou latovitá, samičí klasovitá nebo hroznovitá). Kopřiva vyžaduje nadbytek dusíku v půdě – najdeme ji proto hlavně na rumištích, v příkopech podél cest, ve vlhkých lesích i okolo plotů našich zahrádek a většinou je pak vnímána jako nevítaný plevel.

Patří mezi naše nejlepší léčivé byliny

Víme sice, že kopřiva není jen obávaným plevelem, kterého se musíme zbavit za každou cenu. Že bychom ji neměli všechnu odstraňovat z naší zahrádky. Že je to rostlina veskrze užitečná a že už v dávných dobách byla uznávanou bylinou… Ale – stále ji vnímáme spíše jako plevel.

Je to rostlina, která je uctívána už od nepaměti. „Kdyby lidé věděli, jak je léčivá, pěstovali by jen kopřivu,“ napsal rakouská bylinkářka českého původu Maria Treben (narodila se r. 1907 v Žatci). Německý malíř Albrecht Dürer (*1471) zase namaloval anděla s kopřivou v ruce, jak vzlétá k nebesům…

U kopřivy sbíráme (od jara do září) list, nať a někdy i oddenek nebo květ. Nejúčinnější však bývá do konce května.
Sušíme ji ve stínu, co možná nejrychleji (teplota nesmí přesáhnout 50 °C).

Kopřiva obsahuje chlorofyl, minerální látky (hlavně hořčík), vitamíny (např. B2 a C), aminokyseliny, glukoniny (snižují hladinu krevního cukru), třísloviny (zastavují krvácení) a také kyseliny (mravenčí, šťavelovou, octovou…), sacharidy atd.