LAGENÁRIE – INDICKÁ OKURKA

Lagenárie či také indická okurka je vlastně bujně rostoucí druh popínavé tykve. Její plody můžeme v kuchyni připravovat mnoha způsoby. A zralé plody zase jsou velmi dekorativní, a navíc se často používají jako zajímavé dekorativní nádoby.

Teplomilná lagenárie

Lagenárie obecná (Lagenaria siceraria) je teplomilná rostlina, kterou lidstvo pěstuje už více než 10 000 let. Lidé si ji brzy domestikovali a začali ji využívat pro svou obživu, ale jak se brzy ukázalo, zároveň i pro své další potřeby.
Jedná se o statnou popínavou rostlinu s dlouhými lodyhami a zajímavými plody, jejíž plody váží od 1 až do několika kg. Vyznačují se různými tvary i barvami. Plody se vysuší a pak se z nich zhotovují nádoby i jiné předměty denní potřeby, ale i okrasné nádoby. Pochází pravděpodobně z Afriky a Asie. V současnosti se však pěstuje i v tropických a subtropických oblastech Ameriky a Oceánii a byla již vyšlechtěna do mnoha odrůd.

Jak vypadá

Lagenárie se množí výhradně semeny, která vzcházejí velmi rychle – rostlinky se vytvoří již do 1 týdne a za dva až tři týdny se objevují pnoucí lodyhy. Obvykle se pěstují na plantážích na umělých konstrukcích. Lodyhy (dlouhé 5 až 10 metrů) vyrůstají z široce větveného, ale mělkého kořene. Jsou drsně chlupaté a vyrůstají z nich plstnaté srdčité či laločnaté listy dlouhé 10 až 40 cm. V jejich úžlabí listů narostou 2 příchytné úponky, jež se ještě dále větví. Jakmile se lodyha či listy nějakým způsobem poškodí, šíří kolem sebe nepříjemný pach.

Jednotlivě na stopkách vyrůstají 10 až 15 cm velké kalichy květů, jsou jednodomé: samčí a samičí (ty se objevují o něco později). Otvírají se vždy ve večerních hodinách a za 8 až 10 hodin se zavírají, jsou opylovány včelami, čmeláky i nočními motýli. (V Americe na nich hodují kolibříci.)
Mladé plody mají jemnou až neutrální chuť (podobně jako okurky). Obsahují velmi málo kalorií, a proto ji odborníci doporučují diabetikům či lidem, kteří chtějí držet redukční diety. Plody svým tvarem připomínají zajímavě pokroucenou tykev. Bývají velmi variabilní – mohou mít tvar džbánovitý, kulovitý či podlouhlý (může být až 1 metr dlouhý). Při dozrávání je plod na povrchu bělavě žlutý či zelenkavý, někdy bíle kropenatý, po vysušení pak hnědý.
Uvnitř najdeme věší množství plochých podlouhlých asi 2 cm velkých semen – žluto hnědé (okrové) barvy.

Tykvičky plně dozrálé mají tvrdý povrch a využívají se k výrobě půvabných a oblíbených lehkých nádobek, které nepropouštějí vodu. Z vyschlých plodů se mimo jiné také vyráběly rezonanční části hudebních nástrojů.