JAK NA SLADKÝ ZELENÝ HRÁŠEK

Sladký zelený hrášek patří mezi nejjednodušší druhy zeleniny, zatímco sušené kuličky hrachu už se řadí mezi luštěniny. Konzumovat můžeme kuličky (dřeňový hrách) i mladé lusky (cukrový hrách) – obojí obsahuje velké množství vody, takže se jedná o ideální letní zeleninu. Krom toho je hrášek bohatý na minerály i vitamíny… a chutná nejenom dětem.

Hrášek a hrách

Hrách setý (Pisum sativum) je popínavá jednoletá rostlina patřící do čeledi bobovitých. Její poléhavá lodyha dělená na články může být až 2 m dlouhá. Má sbíhavé prorostlé listy.
Hrách kvete od dubna do října a jeho plody jsou lusky s dužnatými semeny – hrášky. Pěstuje se na polích (pro zralé semeno) i na zahrádkách. Zelené ještě nezralé kuličky nebo i celé lusky se používají jako zelenina (známý hrášek).

Hrách patří k nejstarším kulturním plodinám (znali jej už naši předci v době kamenné). Pochází z oblasti východního Středomoří, ale pěstuje se na polích v celém mírném pásmu. Je jednou z nejjednodušších druhů zelenin, které si můžeme na zahrádce vypěstovat: hrách dřeňový (pro konzumaci semen) nebo hrách cukrový (konzumují se celé křehoučké lusky i se semeny – zrníčka se nevylupují).
Sušený hrách je zdravá luštěnina, avšak čerstvý zelený hrášek je báječná sladká zelenina. Jedlé jsou také jeho jemné, smetanově bílé květy nasládle chuti – hodí se na ozdobení salátů nebo obložených mís. Neměli bychom si je otrhat všechny, abychom měli dobrou úrodu lusků.

Snadné pěstování

Hrách roste prakticky sám, navíc (jako všechny rostliny bobovité) obohacuje půdu o dusík, jejž pak mohou využívat i další rostliny. Jeho kořenový systém proniká hluboko a půdu prokypřuje. Vhodná společnost mu tvoří třeba ředkvičky, salát, kedlubny, mrkev, cukety nebo okurky – naopak špatnými sousedy pro něj jsou fazole, brambory, kedlubny, česnek, pórek, cibule a rajčata.
Při setí hrášku je také nutné dodržovat pravidla střídání plodin, znovu na stejné místo by se měl hrách vysadit nejdříve za 4 roky.

Semena vyséváme ho do řádků, dost hluboko (asi 5 cm), zakryjeme je vrstvou zeminy a lehce přimáčkneme.
Na půdní podmínky je zcela nenáročný, má rád hlubokou neutrální střední až lehčí dobře propustnou půdu, která se dobře zahřívá a dobře drží vodu. Nesvědčí mu půda studená, příliš mokrá ani příliš suchá.
Hrách není náročný na teplotu (klíčí již při 1 °C a k růstu mu stačí od 4 °C, nejlépe prospívá při 15 °C). Proto jej můžeme vysévat na záhon již velmi časně (od druhé poloviny března), vyklíčí už za 2 týdny. Vzešlé rostlinky jsou otužilé, a dokonce snesou i mírný mráz. Je to dlouhodenní rostlinou, za dlouhých teplých dnů snižuje výnos a zkracuje vegetaci.
Aby byly lusky šťavnaté, nemusíme zalévat příliš často, avšak půda nesmí zcela vyschnout. Zaléváme hlavně v době tvorby květů.
Hrášek nepotřebuje přihnojování.

Důležitá je opora z latěk a provázků nebo pletiva.
Záhonky pravidelně okopáváme a odplevelujeme.
Sklizeň probíhá podle doby výsevu a podle počasí – většinou na přelomu června a července.
Doba sklizně (cca 12 týdnů po výsevu) je důležitá: čím jsou plody zralejší, tím víc cukru se mění ve škrob a hrášky už nejsou tak šťavnaté a chutné – musíme je proto sklízet včas. Časté protrhávání podporuje tvorbu nových lusků.

Škůdci

Mezi hlavní škůdce patří například olivově hnědý motýlek obaleč hrachový, který klade vajíčka na listy a lusky, larvy housenek se luskem prokousají a žerou hrášky. Aktivní je hlavně v květnu a červnu. Účinné jsou proti němu feromonové lapače.
Dalším škůdcem je zrnokaz, jehož larvičky prokousávají hrášky a třeba třásněnka hrachová (po napadení jsou lusky stříbřitě hnědé a poloprázdné).
Pozor musíme dávat také na plísně a houbové choroby.