Název nejdůležitějšího keltského svátku, který Keltové slaví poslední říjnovou noc (z 31. října na 1. listopadu) Samhain pochází se staroirského Samain (čteme “sauəň”) a pro Kelty byl začátkem nového roku.
Byl mezníkem mezi dvěma hlavními ročními dobami (končí léto, teplo, hojnost a začíná zima, tma a nejistota), ale zároveň byl i hranicí mezi dvěma světy – světem živých a mrtvých.
Jako ke každému svátku, tak i k Samainu se vázaly nejrůznější zvyky. Irové věřili, že právě v téhle době se vracejí duše zesnulých na zem (proto také pro ně u stolu prostírali, zapalovali ohníčky a za okno většinou do vydlabané řepy dávali svíčku – aby zesnulí našli ke svým příbuzným cestu). Naopak sobě si živí pomalovali obličeje a převlékali se do starých hadrů, aby se tak uchránili před zlými duchy.
Kromě toho se Samhain slaví v tak zvaný „den čtvrtící“ (cross-quarter day), přesně mezi rovnodenností a slunovratem – druhým takovým čtvrtícím dnem je pak Imbolc.
Tradice Samhainu dnes ožívají také při oslavách Halloweenu (večer Všech svatých – All Hallows’ Evening), svátku anglosaských zemí západní Evropy (později přenesené i do Ameriky).
