Dobrý zahrádkář ví, že základem pěstitelských úspěchů je jakost půdy. A jak na to? Pokud nechceme používat chemii, nemáme ani možnost sehnat někde hnůj, nezaložili jsme si dosud místo na kompost, zbývá takzvané zelené hnojení. Jde o ideální formu náhrady organických látek.
Při zeleném hnojení se v podstatě zaryjí zelené části rostlin do země. Tento způsob se využívá nejčastěji před zakládáním zahrady, ale vhodný je i po sběru zeleniny v uvolněných řádcích. Ochrání je před vysycháním, ztrátou živin, erozí, ale i před náletem plevelu. Rostliny použité na zelené hnojení zároveň půdu kypří a zástupci z čeledi bobovitých – tedy hrách, bob, jetel, vikev nebo vičinec vikolistý – hlínu obohatí o dusík. Váží ho ze vzduchu bakterie, které žijí v hlízách na jejich kořenech.
Lze použít i rostliny, které vytvářejí během krátké doby značné množství biomasy – například pohanku a řepku. Hodně organického materiálu vyprodukují i trávy – čirok súdánský neboli súdánská tráva, jetel, vikev či také komonice.
Výběr rostlin pro zelené hnojivo závisí na tom, kdy je vyséváme, co budeme následně na pozemku pěstovat, ale musíme brát zřetel i na to, jaká půda na zahradě je.
Rostliny na zelené hnojení se sejí hlavně na jaře nebo na podzim, kdy v záhonech nejsou pěstované rostliny, ale mohou se zasít i v létě. Důležité přitom je, aby teplota vzduchu neklesla pod 9 až 10 stupňů Celsia. Před vyséváním je třeba odstranit z půdy veškeré zbytky předchozí úrody, vytrhat plevel a plochu zpracovat do hloubky několika centimetrů. Semena hustě vedle sebe rozhodíme na urovnaný povrch, hráběmi zapracujeme do půdy a utlačíme. Ideální je vysévat v době deště, protože semena potřebují hodně vláhy. Pokud je sucho, musíme hodně zavlažovat, aby se zakořenil a zastínil povrch půdy.
Rostliny mohou růst do různé výšky. Nižší se dají buď zarýt do země celé, nebo je můžeme nechat vykvést a zapracovat později. Vyšší doporučují odborníci nejdříve kosit a nasekat na menší části. Zelenou hmotu pak necháme pár dnů uvadat a až potom zapracujeme, čerstvá by totiž začala v zemi hnít a tvořily by se v ní plísně a houby. Zelenou hmotu zapracujeme 10 až 25 centimetrů hluboko podle druhu půdy – do těžší volíme mělčí variantu, do lehčí naopak hlubší.
Když nestihneme vše zpracovat ještě na podzim, nevadí, rostliny budou alespoň chránit půdu před mrazem a zadrží v ní vlhko. A na jaře, nejpozději do konce dubna, ji můžeme zarýt.