Snad každý z nás se už na vlastní kůži „seznámil“ s kopřivou.
U nás je nejznámějším a také nejrozšířenějším zástupcem rodu kopřiva – kopřiva dvoudomá (Urtica dioica). Daří se jí v půdě s vysokým obsahem dusíku, proto ji nejčastěji najdeme na rumištích nebo v příkopech podél cest, kde vytváří vysoké husté porosty.
Její listy jsou řapíkaté, špičaté, široce vejčité a pilově zubaté, kvete od června do října. Celá rostlina je pokryta žahavými chloupky (trichomy) – ty obsahují směs tří chemikálií – histaminu na podráždění kůže, acetylcholinu na vyvolání pocitu pálení a serotoninu na zvýšení účinků dvou předchozích látek. Chloupky se snadno ulomí, zachytí se v pokožce a do mikroskopické ranky pak „proudí“ směs látek z rostliny, které vyvolávají nepříjemné pálení, svědění a zarudnutí.
Kopřivu jako houževnatý plevel nemají rádi zahrádkáři, ale jistě si ji váží jako léčivky a její použití je vskutku rozmanité. Povzbuzuje metabolismu, působí na chudokrevnost, dále se osvědčila například jako antirevmatikum či antidiabetikum. Její účinky jsou např. protizánětlivé, antivirové, zlepšuje prokrvení vnitřních orgánů. Podporuje činnost slinivky, působí močopudně, osvědčila se při chorobách jater, žlučníku, ledvin. Zevně se užívá proti vypadávání vlasů.
A připomenout můžeme i vylouhovanou kopřivu – jíchu užívanou jako hnojivo i postřik odpuzující hmyz. Dále ji můžeme přidávat do salátů, do nádivek, nebo z ní připravit chutný špenát.