Už naše babičky říkaly, že med je všelék – působí protizánětlivě, podporuje trávení, imunitu, dodává tělu energii, posílí srdce.
Existují dva druhy medu – květový a medovicový. Z těch prvních jsou nejoblíbenější a nejčastější slunečnicové, akátové, lipové a řepkový. Medovicový med je méně dostupný, produkuje ho hmyz (např. mšice) sající mízu z vodivých pletiv rostlin. Kapky přebytečné sladké tekutiny vystřikují na povrch listů a jehličí, kde je sbírají včely. Tyto šťávy jsou vedlejším produktem zmíněných cizopasníků a nejde o jejich výkaly. Medovicový med, podobně jako akátový med, krystalizuje jen částečně a velmi pomalu, má několikanásobně vyšší množství vitaminů a minerálů než med květový.
V létě je nejvhodnější doba zásobit se medem od domácích včelařů, u nichž máte zaručenou kvalitu. Tak jako řada věcí kolem nás, i med podléhá módě. Kdysi nám dělali radost plastoví medvídci plní medu, dnes je na pořadu medová pasta, která by neměla tak lehce zcukernatět. Není tekutý, neteče a je bledší než ostatní medy. Nejde o nikterak technicky náročnou novinku, ale pouze o technologickou úpravu.
Zajímavý a lákavý je i zázvorový med, který lze sehnat hlavně od soukromých včelařů, vyrobit si ho ale můžeme i sami. Stačí najemno nastrouhat zázvor a smíchat ho s medem, takto ochucení med pomáhá při nachlazení. Má však jednu nevýhodu – vydrží zhruba jen 14 dnů, ale stojí to za to.
Doma si lze udělat i bylinkový med, k jeho výrobě můžete využít bylinky z vaší zahrádky. Například mátu, meduňku nebo kvetoucí mateřídoušku omyjete, vložíte do sklenice a přelijete tekutým medem. Tímto způsobem můžeme nechat louhovat bylinky i několik měsíců. Když chceme med jíst, bylinky vyjmeme a med je připravený ke konzumaci.
Další variantou chuti je vložit do medu tyčinku skořice nebo vanilkový lusk a nechat asi měsíc louhovat. Tak dobrou chuť!