Další velmi rozšířenou, nenáročnou pokojovou i venkovní rostlinou, snad nejznámější, která je však také našemu zdraví nebezpečná, je břečťan (Hedera).
Jde o rostlinu popínavou, dekorativní, která zaplní dostatek prostoru. Je velmi nenáročná, vydrží i ve stínu, její větve dorůstají do 60 centimetrů. Svými vzdušnými kořeny se přichycují ke stěnám nebo jiným opěrám. Na dlouhých drátovitých stoncích rostou tří nebo pěti laločnaté listy. Existuje mnoho odrůd, které se od sebe liší tvarem a kresbou svých listů. Listy mohou být celé zelené nebo s bílým či žlutým panašováním. Roste na slunci i v polostínu. Zvládne i zcela zastíněné plochy. Nenáročný je i na kvalitu půdy. Prospívá v půdách zásaditých i mírně kyselých.
Kvete jen málokdy, většinou ve stáří 10 až 12 let, po květu se objeví plody – velmi jedovaté bobule. Při správném použití je však břečťan i léčivý. Listy břečťanu jsou lesklé, když jsou čerstvé, dráždí kůži. Při vyšších dávkách se dostavuje lehká otrava, při které se zpomaluje srdeční tep, při menších se naopak cévy rozšiřují Použít ho lze jako kardiotonikum a při chronických zánětech.
Ale neměli bychom zapomenout i na některé další jedovaté rostliny, s nimiž se můžeme setkat na zahrádkách, v parcích, ale i ve volné přírodě. Buďme opatrní a hlídejme hlavně naše malé zvědavce, kteří tak rádi objevují svět kolem sebe, děti bývají všetečné a rády zkoušejí neznámé věci. Zvláště v rodinách s malými dětmi je nutné zvážit, co na zahradu vysadit, a včas si zjistit, zda mezi zvolenými druhy nejsou i některé jedovaté.
K těm nebezpečným patří ještě například rulík zlomocný, skočec, buxus, upolín evropský, hlaváček jarní, blín, bolševník, cykasy, lýkovec jedovatý, oleandr obecný, rododendron, čemeřice, bledule jarní, jmelí bílé, konvalinka…