Další hezkou, ale velmi jedovatou rostlinou je tis (Taxus).
Původní dřevina byla kdysi velmi ceněná pro své pružné červené dřevo k výrobě luků – v současné době je však chráněný. Lidé si tis oblíbili hlavně jako živé ploty, protože rychle roste, dokonce může dosáhnout až 20 metrů, a snadno se stříhá. Hodí se také jako solitérní strom, do skalek i k pokryvu půdy.
Celý tis, všechny jeho části – až na jednu, jsou prudce jedovaté. Pouze míšek skrývající jedovaté semeno je jedlý, má nasládlou chuť, v některých zemích se konzumuje a konzervuje, ale pro jedovatost semene se to u nás nedoporučuje. Dužnatá oplodí míšků jsou sice jedlá, ale uvnitř jsou silně jedovatá semena, pro malé děti by mělo být ochutnávání červeného míšku tisu tabu. Tis je nebezpečný i pro domácí zvířata.
Strom obsahuje směs přibližně 10 jedovatých pseudoalkaloidů známých jako taxin, jehož obsah v jehlicích se pohybuje od 0,6 do dvou procent, v mladých výhoncích, kůře a semenech jsou dále alkaloid milosin, trochu efedrinu, glykosid taxatin a taxakatin, rhodaxanthin, lykopin, seaxanthin, sacharosa, rafinosa, kyselina gallová, hořčiny, bisflavonoidy (skiadopitysin, kyaflavon), steroly a jiné látky. Příznaky otravy se začínají projevovat asi hodinu až dvě po požití a projevují se například zvracením a závratěmi.