Sháníme dárky, nakupujeme potraviny, myjeme okna, pečeme cukroví…prostě v těchto dnech a týdnech zatěžujeme naše tělo více, než kdy jindy. A navíc nás o Vánocích čeká ještě útok na žaludky. Zkuste proto nyní zařadit do jídelníčku bylinky, které nejen posilují organismus, ale také podporují imunitní systém.
O ženšenu legendy tvrdí, že umí probudit k životu i mrtvého. A nejen ženšen. Za malý zázrak je považovaná, a to hlavně ve Středomoří,bazalka vonná (Ocimum basilicum). Její listy mají výraznou vůni i chuť, která umocňuje a dotváří chuťové vlastnosti pokrmů, navíc povzbuzují chuť k jídlu, používají se na podporu trávení a zlepšení nálady, zklidnění nervů a při nespavosti. Na organismus má posilující účinky a příznivě ovlivňuje činnost srdce a jater. Nálev z natě bazalky se v lidovém léčitelství používá při léčbě ledvinových onemocnění. Lze ji použít zevně, mimo jiné do aromatických koupelí, ovšem nejčastěji se používá v kuchyni jako koření. Bazalka blahodárně působí především na naše zažívání – obsahuje 1,5 procenta silice, která zvyšuje vylučování trávicích enzymů, a tím podporuje činnost trávicích orgánů. Omezuje i růst nežádoucí střevní flóry, uvolňuje stahy hladkého svalstva v trávicím ústrojí a v průduškách a snižuje nadýmání.
Morinda (Morinda citrifolia) je ovoce se zelenými plody pocházející z Polynésie, kde se používá v lidovém léčitelství pod názvem noni (už jsme o něm psali). Z noni se vyrábí džus, který snižuje pocit únavy, regeneruje buňky a pozitivně ovlivňuje náladu, podporuje i činnost imunitního systému.
Grapefruit – botanický název tohoto stromu vyšlechtěného v Americe je citroník rajský. Grapefruity obsahují poměrně vysoké množství vitaminu C, flavony, hořký glykosid naringin, kyselinu galakturonickou a pektiny. Šťáva z grapefruitu inhibuje růst některých virů a bakterií. Z kůry plodů se získává grapefruitová silice, která má na organismus stimulující účinky, podporuje snadné trávení a vylučování toxinů. Blahodárný vliv mají především hořká semínka, která obsahují látky s výraznými antioxidačními vlastnostmi. Výtažek z grapefruitových semen působí antisepticky proti téměř osmi stovkám kmenů bakterií a virů a rovněž proti parazitům, léčí i kvasinkové infekce, chřipku či nachlazení.
Ředkev setá (Raphanus sativus) je jedna z nejstarších kulturních rostlin. Používala se ve starém Egyptě i v antickém Řecku. Je oblíbená i v tradiční čínské medicíně, která používala k léčbě kořen i semena rostliny. Pálivá chuť ředkviček je způsobena hořčičným olejem. I když obvyklá barva této zeleniny je červená, existují také odrůdy zbarvené černě, fialově, žlutě a zeleně. Má antiseptické vlastnosti, rozpouští totiž buněčné blány některých bakterií, kromě toho posiluje imunitu, má protizánětlivé vlastnosti, zvyšuje vylučování cholesterolu a podporuje vykašlávání. Působí proti infekcím v trávicím traktu, zvyšuje chuť k jídlu, zlepšuje metabolismus, působí žlučopudně a močopudně. Zevně se nastrouhaná ředkev a šťáva z ní přikládají na vředy a rány. Ředkev by se však neměla vnitřně podávat při vředech a glomerulonefritidě, zánětech tlustého a tenkého střeva a při onemocnění dnou.
Řeřicha setá (Lepidium sativum) se pěstuje jako listová zelenina, kterou můžeme pěstovat v truhlících, anebo v miskách s namočenou vatou. Díky své jemné pikantní chuti si našla místo i v naší kuchyni. Řeřicha podporuje imunitní odezvu organismu, má výrazné antiseptické účinky, pročišťuje dýchací cesty, podporuje trávení a chuť k jídlu, uplatňuje se v léčbě chudokrevnosti. Protože ji lze v domácnosti velice snadno dopěstovat, měla by se dostat na přední místo v zimním a předjarním období, kdy organismus trpí nedostatkem vitaminů. Pěstujeme ji v mělké misce s namočenou vatou, kterou posypeme hustě semeny řeřichy. Je výhodou, že ta začnou klíčit již druhý den. Řeřichu pravidelně zaléváme, vata musí být neustále vlhká, ale pozor – řeřicha v ní nesmí plavat. Zelenou nať postupně seřezáváme, když vyroste do výšky asi 6 centimetrů, což bývá zhruba za týden.