Také jste si všimli, že se mnozí zahrádkáři stále více věnují pěstování vlastních bylinek? Možná jsme si uvědomili, že to nemusí být tak obtížné, jak by se zdálo, a navíc žádný koupený sáček nám nevydá tolik vůně a chuti, jako ty naše právě utržené či ustřižené bylinky. A navíc bychom si měli připomenout starou pravdu: pro zdraví se chodí do přírody… O které bylinky se jedná? A k čemu jsou vlastně dobré? O některých si povíme.
Dobromysl obecná (Origanum vulgare) – říkáme jí také jako Italové či Španělé oregano. Je příbuzná mateřídoušky a majoránky, rostla u nás „odjakživa“. Lze ji pěstovat na skalce, na trvalkovém záhoně, ale i v misce či truhlíku. Je dezinfikující, uklidňující a působí i proti křečím a bolestem břicha. Jako koření se používají čerstvé listy i sušená nať, báječně chutná se špagetami, omáčkami a zeleninovými pokrmy.
Bazalka pravá (Ocimumbasilicum) – královna voniček. Pěstuje se ze semene, které vyséváme v březnu do květináčů, truhlíků nebo pařeniště. Daří se jí na slunném stanovišti s dostatkem zálivky. Podporuje chuť k jídlu, usnadňuje trávení, působí proti nadýmání, osvědčuje se při poruchách trávení vyvolaných dlouhodobým požíváním léků. A bez bazalky si nedokážeme představit třeba těstoviny.
Máta peprná (Mentha piperita) – aromatická trvalka, která vyžaduje kyprou půdu a dostatek vláhy. Nejvýraznější je čerstvá, ale užíváme ji samozřejmě i sušenou. Povzbuzuje vylučování trávicích šťáv, působí proti nadýmání a průjmu, mátový čaj se pije při zažívacích obtížích. Přidáváme ji do nádivek, pomazánek, bylinkových másel, zeleninových salátů, ale i do nápojů … takové mochito – či mojito!