Žížalu obecnou (Lumbricus terrestris) jinak zvanou také dešťovku či rousnici každý z nás jistě zná – patří mezi kroužkovce, kteří mají značný význam pro náš ekosystém. Pohybem půdu provzdušňují – ve střevu žížaly žije veliké množství mikroorganismů a díky jejich výměškům pak vzniká humus vázaný na jíl – čili strukturní úrodná půda. Potravu žížaly tvoří tlející listí, zbytky jídla, anebo i drobní uhynulí živočichové, kteří se v půdě rozkládají. Žížala je zase potravou jiných živočichů (ptáků, ježků, krtků i jezevců a dalších).
Pro žížaly je typická jejich regenerační schopnost – pokud ji totiž „predátor“ polapí a zůstane mu jen zadní část těla žížaly (ta za silnější část za opaskem), konec těla žížale doroste (pokud je však roztržena uprostřed – žížala vždy zahyne).
Žížaly jsou hermafrodité s přímým vývojem – mají dva páry varlat a jeden párový vaječník. Partnera lákají svými pachovými signály a páří se většinou na zemském povrchu za teplých letních nocí.
Každý z nás ji určitě zná. Víte však, že
– je známo přes 5 500 druhů žížal a jsou (kromě polárních oblastí a pouští) rozšířené po celém světě
– ty nejmenší mohou mít jen 2 cm, zatímco ty největší dosahují délky i přes tři metry (ty „naše“ žížaly obecné mají 10 až 30 cm)
– žížala – dešťovka – rousnice to je univerzální nástraha pro býložravé i masožravé ryby a rybáři ji získávají po dešti, pod kameny nebo na trávníku, kde žížaly v nočních hodinách vylézají – jejich sběr však není jednoduchá záležitost, reagují totiž na přítomnost člověka a jsou velmi hbité
– žížala vstřebá za jediný den tolik potravy, kolik sama váží
– dýchají celým povrchem těla – proto také během deště vylézají na povrch (jinak by se ve svých chodbičkách udusily)
– nestrávené zbytky potravy žížaly vynášejí na zemský povrch ve formě malých hromádek trusu (jeho hmotnost může za několik let dosáhnout i několika kilogramů)
– její přední část je užší a vybíhá v hmatový prstík, který napomáhá žížale při orientaci
– pohyb a dýchání jí usnadňuje sliz, který vylučují její žlázy (sliz žížaly podhorské dokonce světélkuje)
– žížala nemá ráda ani velké horko, ani zimu (umírá totiž při 42˚C – jako naše mozkové buňky, a umrzne již při 0˚C)
